31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Život

Uvařený mozek

9. srpna 2015 v 19:54 | Norrora
Jako všichni ostatní nadávám na příšerné horko (a pak nadávám, že najednou začnou padat kroupy). Pravděpodobně se to začíná projevovat na mozku, nebo tak něco. Ale v dobrém. Žádné nápady na články, když vtom najednou... Zase nic. Sedím zalezlá doma, ven vylézám jen v podvečer a každou chvíli zamumlám D'Arvit nebo bagr. :D

Teď mám na vás ohromnou prosbu, lidi. Pamatujte na to, jak jste naštvaní teď, a vzpomeňte si na to v zimě, až budete čekat na autobus ze školy a teplota se rozhodne nevystoupat nad nulu, aby se i mladší školáci naučili pracovat se zápornými čísly.
Tak, díky. A to samé v zimě. Vzpomeňte si, jak jste seděli ve stínu a prosili těch pár ojedinělým mraků na obloze, aby spustily pár kapek vody. (O kroupách jsem se už zmiňovala, že?) (K tomuhle pohledu na svět bych se chtěla vyjádřit ještě v jednom speciálním článku, který mi v Rozepsaných narůstá průměrnou rychlostí jedna věta za den. Kdyžtak mi to připomeňte.)

Na těchto třech odstavcích se zřejmě projevilo, že jsem dnes dopoledne klečela před naším barákem a jako o život kreslila kostkovaný závěs křídami. Skóre: jedna zbývající křída, jeden zlomený nehet (tři... dva... jedna... teď! litovat! :D), jeden odřený prst (z rozmazávání dlaní).


Ale horko má jednu výhodu - pod vlivem zázvorové limonády se mi podařilo napsat asi čtyři stránky jedné sci-fi věci. Chtěla jsem přidat ukázku, ale lenost mi nedovoluje to přepsat do Wordu. :D (Mimochodem, pomáhá, když si ostříháte vlasy. Hned je líp. Vyzkoušeno. :D)

Pokud vám počasí ještě nevlezlo na mozek a pátráte po smyslu tohoto článku (upřímně, taky ho těžko nalézám), stačí si přečíst tyto tři věty, abyste byli v obraze:
Nestěžujte si na příliš velké horko, v zimě vám bude zase příliš velká zima.
Koukejte, jak jsem se zbavila skoro všech kříd, co jsme měli doma.
Něco píšu - možná to nebude zas tak špatné.

Užijte si zbytek prázdnin, ať už budou teploty jakékoliv. :)
N.

Do hlubin (aneb Jak jsem chtěla do Narnie)

24. června 2015 v 19:37 | Norrora
Čím více se blíží konec školního roku, tím více znervózňuji. Ne proto, že bych se tak bála vysvědčení, ani že bych se tolik těšila na prázdniny, ale... přichází ta strašná věc.
Příšerná.
Vyklízení školní tašky.
Přišlo to dneska.
Vykašlala jsem se na hledání dobrovolníka na pomoc s úklidem. Stejně by se žádný nenašel a lidi by si o mně ještě více povídali, jaká jsem bordelářka. ("Neuklidíš mi v tašce?" je prostě přání, které se odmítá, spolu s tímto...)


Nenašla jsem rukavice, ani tu jednu z biologické olympiády ("zbyla, no"), což znamenalo, že se musím ponořit do hlubin s holýma rukama. Bez skandování ("máme holé ruce"), naprosto smířená se svým osudem, jsem začala vyndavat sešity a učenice. Matematika, chemie. Desky, které se hodí, pokud chcete prorvat rekordní počet dírek na eurofólii nebo zlomit na trojúhelníku čtyři rohy.
Pak se objevilo to pravé zlo. Papíry. Části jsem se zbavila už ve škole při tvorbě ultimátní vlašťovky, kdy jsem při hodině češtiny složila sedm jednotlivých a o další hodině jsme je se spolužačkou slepily dohromady. Ovšem většina se stále skrývala v černotě mého batohu.
Dva papíry - testy z biologie, aneb popište co nejvíc kostí a doufejte, že z toho budou jedničky. Následovala hromada malých testů z angličtiny, které jsem nemilosrdně zmačkala a nacpala do už tak přeplněného koše, přestože ten pravý úklid ještě nepřišel. Nejhorší na papírech je, že je prostě nemůžete všechny vyhodit bez kontroly, občas se mezi nimi dají najít velice zajímavé věci, kupříkladu plán na přístavbu našeho gymnázia, prý z 2010 ("jen tak tam ležel na chodbě").
Někdy v tu chvíli se začal potvrzovat má teorie, že ve dně tašky se nalézá kleptomanická červí díra, která krade z tašek ostatních, jinak nechápu, jak se tam mohl vzít tahák z chemie, psaný naprosto příšerným, nepraktickým, zkrátka psacím písmem. Nemluvě o té propisce. Nejsem Klaus, vážně. Možná kdysi patřila mně, nepamatuji si všechny své psací potřeby, ale po takové době strávené v podmínkách, překonávajícím i Černobyl, si již jistě nepamatuje nic ze své minulosti, kdy přebývala v mé kapse. (Ano, propisky mívají duši. Získávají ji z lepkavých obalů od bonbonů a prachu v nejmenší kapse - ne ovšem tak malé, aby v ní nemohl být bordel.)
Po dalším a dalším vyklízení jsem už napůl doufala, že se prohrabu až někam do Narnie - zatím vím pouze to, že taška je určitě větší zevnitř, protože tolik nepořádku prostě nenacpete do jednoho batohu od NIKE. Nevím, jestli je to magie nebo obyčejná technologie Pánů času, ale na tom moc nesejde. Už zbývá jenom dno, pokud nějaké je.
Za pár minut je poslední gumička i papírek vysypán do koše (ne, nejsem si jistá tím, že opravdu poslední), ruce umyté, vše připravené na další školní rok.
Zbývá jediná otázka...


Praxí, Grayi, praxí. A příští rok to přijde zase. A zase. A zase...

4 věci, které nesnáším, když nefungují

12. května 2015 v 18:56 | Norrora
Jak já miluju to sepisování článků "5 věcí, které...", "10 fobií, které..." a tak dále. Sedí mi to v Rozepsaných a rozšiřuje mi seznam kostlivců ve skříni. (Dnes v 18:46 byl seznam mírně zkrácen. Zajímavé, že jsem schopna napsat třeba pětistránkový text, ale přepsat pár číslíček... kdepak. :/)

1. Automaty
Dva příklady za všechny.
Chci si v knihovně koupit špunty do uší, je tam na ně automat. Stojí 20 Kč. (Špunty, né ten automat. Jen tak na okraj.) Dobře. Vezmu dvacku, zjistím, kam se to má vlastně nacpat, a začnu otáčet takovým tím kolečkem. Točím, točím, víc to nejde a stále neslyším, že by něco padalo. Prohlédnu prostor na vypadnuté věci a vylovím odtamtud jeden špunt. Něco mi říká, že když jsou ostatní v páru, uzavřené v plastových "vajíčkách", asi to nebude úplně fér. Nechtěla jsem do té kraksny kopat, přece jenom, knihovna je veřejná a tento automat nestál zrovna v osamělém koutě.
Šťouchám do toho, ťukám do toho... Nic. Jdu se zeptat k pultu, že mi to vyhodilo jenom půlku. Nakonec mi knihovna vrátila dvacetikorunu, protože nesehnali nikoho, kdo by to dokázal odemknout a věnovat mi i zbytek toho, co jsem si zaplatila.
Bilance: Jeden špunt do ucha zdarma, jenom ty nepříjemnosti k tomu. Ne díky, stále mám dva ušní boltce a odvahu risknout to znovu. Strkám tam další minci. Nevěřili byste, co vypadlo. Druhý špunt. Lituji toho člověka, který to bude zkoušet po mně a vyhodí mu to části toho plastového "vajíčka", v horším případě každý za dvacku...

Vypadalo to, že tím mé trable s technikou skončí. Kdepak. Hovno, hovno, zlatá rybko.

("Did you put your money in the machine?" "Yeah.")

O něco později jsem byla na biologické olympiádě na jiné škole. Skončila jsem laborky a dostala jsem chuť na Sprite, které se dalo koupit v přízemí v automatu za 15 Kč. Vezmu dvacku a hodí ji do toho. Nic se nestane, nenaskočí mi tam "kredit". Nevadí. Zmáčknu číslo 3 a čekám, až se to vevnitř otočí, odblokují se vyklápěcí "dvířka" a vezmu si pití. Pořád nic. Píše mi to anglicky, ať vhodím prachy a naprosto to ignoruje tu kulatou věcičku se svatým Václavem, kterou jsem tam nacpala před pár vteřinami. Tak OK, zmáčknu tlačítko, aby mi to vrátilo peníze. Vypadnou dvě jednokoruny.
Viz bod 3, nesnáším nespravedlnost. Tahle situce mi nepřipadá zrovna fér. Ten krám mi pořád dluží osmnáct korun a to se mi sakra nelíbí. Pak jsem dostala další geniální nápad. Machine is ready, tak do toho strčím další minci! Tentokrát mi nevrátí nic.
Na recepci sedí příjemná dáma, která mi oznámí, že se to pokusí nějak vyřešit. Sama automat vyzkoušela a sežral jí 7 Kč. O půl hodiny později mi vrací mých 38 korun.
Bilance: Hromada nepříjemností a žádné pití.

2. Byrokracie
Další příklad - před jarními prázdninami.
Potřebuji si zařídit cestovní pas. Co udělám? Zajdu na magistrát, slušně poprosím, zaplatím, dám jim pár údajů, nechám se vyfotit... a budu čekat. Zní to velice jednoduše, že? Bohužel by nemuseli stihnout vyrobit "plný" pas ještě před mým odjezdem do Rakouska, takže bych si možná mohla nechat udělat "rychlopas". Stojí desetkrát víc, platí kratší dobu, ale bude to ze dne na den... A ještě něco, prohlašuje slečinka za pultem. Nemusí to platit do všech zemí.
Dobře, ptáme se, zda-li to platí i do Rakouska, kam potřebuji. Slečinka krčí rameny a posílá nás na "příslušnou ambasádu", protože ona přece nemůže mít přehled o každé zemi. (Mám dojem, že ten úřad se nalézá v Praze.) Přímo vedle ní (slečinky) leží na stole telefon, pomocí kterého by jistě zjistila potřebné informace do několika minut. Nespěcháme, za námi nikdo není, ulila jsem se kvůli tomu ze školy. Ale slečinka nikam nevolá. A k tomu mi ani nevyretušuje ty dva pupínky, které mi vyskočila na čele asi dva dny před tímto focením...

3. Spravedlnost
Otázka: Kde je možné mít za stejně vyplněný test ze zeměpisu buď 1- nebo taky 3?
Odpověď: U nás ve škole.
Otázka: Jak se to možné?
Odpověď: Kdybych to sakra věděla, tak s tím něco udělám. Odhaduji, že chyba bude ve vyučující. A vím, že se s tím nedá dělat vůbec nic. O zmíněném subjektu bych mohla vyprávět ještě spoustu věcí, ale... Někdy je lepší vážně držet zobák.
(A nejenom ve škole. Spravedlnost prostě neexistuje, ani v českém soudním systému a tak vůbec. Můžeme si o tom někdy popovídat nad kávou a sušenkami, tady to nehodlám příliš rozpatlávat.)

. | via Tumblr
4. Internetové připojení a internet obecně
Proč mi jednou normálně funguje wifi a jindy ne? Chyba spotřebičů, notebooku z úsvitu věků (HP 635, 2011) a mobilu (Samsung Galaxy Mini, 2012)? Proč jsou wifi na některých veřejných prostranstvích sice bez hesla, ale zato bez datového připojení?
Další: Proč někdy najdu na internetu tolik věcí a někdy ne?
A moje oblíbená věta:

"Proč ten poskopčenej zkopčenej torrent nefunguje?!"

(Asi proto, že je málo seedů nebo jak se ti lidi, kterých je furt málo, vlastně jmenují.) (Seedi se jmenujou, říká tetička Wiki.) (Tý nevěřim.) (Chovej se slušně.) (A co zase dělám?) (Mluviš jako blbec.) (Aha.)

Pak jsem si jednou myslela, jak jsem vlastně geniální. Vzala jsem torrent z jiného zdroje. Co myslíte? Byl to ten samý. Nefunkční. Tak jsem našla ještě jiný. Občas dělám závody - pustím oba najednou (Doctor Who: Sword of Orion) a zkouším, který se stáhne rychleji. Zatím ani jeden nevystartoval. Proč?


Do tohoto bodu bych mohla zahrnout i všechnu ostatní techniku. Už jenom odstavec o mém pitomém mobilu by zabíral půl stránky. (Bojím se, kdy mi vymaže moji sbírku... Doctor Who slashe fanfiction. A jak to omluví. "Aplikace byla neočekávaně ukončena.")

A co nefunkčního nejvíce štve vás? (Pod článkem je anketa.) (Už tam vážně je. :D)

N.

Blogová mrtvola lvl. 10

26. března 2015 v 19:11 | Norrora
Deset.

Deset dní jsem nic nenapsala. Hnusné, hnusné číslo. Nic proti věcem a osobám, které jsou s nějakou desítkou spojené, ale tohle je už trochu... dost. Pravděpodobně se v tomhle článku budu vymlouvat. Tak ať...

Co mě aktuálně zdržuje:
1) Škola
V pátek Matematický klokan, v úterý Matematická olympiáda, ve středu Pythagoriáda a dnes, ve čtvrtek, Fyzikální olympiáda. Veškeré soutěže nacpali do jednoho týdne, bez ohledů na ty obohé děti, které účast v těhle věcech považují za nutnost (například já).
Kromě toho se taky trochu učím. (Ale jenom trochu, což dokazují mé známky z nepravidelných anglických sloves.)
Není to omluva, ale výmluva. Můžu se omlouvat jenom sobě a i to se mi příčí. (Teď si zkuste představit, že se musím někomu omluvit v realitě, a to jinak, než zabručením/křikem "no tak sorry!"...)

Deset dní. Hnusné, hnusné číslo. (Vidíte, opakuji se.)
2) Ostrovy sta divů
Pamatujete ještě na tu pitomost? Skoro nikdo na to nereagoval a zpětně jsem za to docela ráda, protože to byla vážně konina. Od dítěte v páté třídě byste to ještě přijali. Předělávám to. Krutě. Zkouším tzv. New Weird, kombinaci fantasy, sfi-fi a hororu. Pochybuji, že to někdy dotáhnu do konce.

Deset dní. Asi si půjdu číst nějakou nehodnotnou CreepyPastu.

3) Mlha
Jméno zla jest Mlha jde. Můj wattpadový příběh, taková NinexRose AU (zabila jsem Jacka a tak). Hrozně jsem se do Mlhy zažrala, právě píšu 17. kapitolu - celkem 26 normostran! (Právě to překonalo původní OSD!)

Dnes je jedenáctý den. Co dále?

4) Designy na blog
Asi si budu muset nechat udělat od Gaz, protože jinak ho budu měnit každý týden. Moje oblíbená trojice programů? GIMP, Malování a PowerPoint! :D S tím můžete udělat všechno.

Deset! Deset! Deset!

5) Čtení
Jak se můžete přesvědčit v mém článku Knižní výzva, přelouskávám jednu knihu za druhou.

A ne, že bych něměla nápady na články. Ráda bych sem dala anketu, ale jsem líná vůbec něco vyrábět, takže prosím reakci do komentáře. Chcete něco o výrobě modýlku TARDIS? Povídku? Obrázky? (Kreslím jako o život, ale nemám čas to ofotit.)

Tak. Snad chápete situaci. A mně se podařilo udělat rekord. (Skandování: Deset! Deset!) Snad ho tento rok nepřekonám. Na dobu, kdy budu na táboře, si přednastavím články a...


Lidi, já taky žiju, víte? (Ne?)

N.

Hra na soud

15. března 2015 v 14:32 | Norrora
(Dodatečná poznámka: Do článku byly přidány další kecy. Berte to jako varování nebo tak něco. Na povídkách na přání se pracuje. Vážně. *překřížené prsty* :D)

Zkoušela jsem napsat trochu odlehčující článek, ale nějak se to nepovedlo. Tak jsem alespoň přepsala část jednoho geniálního rozhovoru, který jsme hráli na angličtině. Normálně psané pasáže jsme říkali anglicky (ale nemám tak dobrou paměť, abych to dokázala napsat bez chyby, už jsem skoro jako... ale to už se dočtete... :D), kurzívou je pravá čeština.

N: Při mým štěstí budu soudce. Ten to má nejtěžší.
F: Nebo já.
N: Sázka?

Proč jsem si chtěla zrušit facebook (a proč jsem si ho nakonec nezrušila)

15. ledna 2015 v 19:29 | Norrora
Nutno dodat, že jsem toto začala psát ještě před tím, než se vyhlásilo téma týdne "Život bez internetu". Jenom mi to trvalo dost dlouho. Uznejte, kdybyste si měli vybrat mezi psaním povídky a nudného našvaného článku, co byste zvolili?
Jinak, články na toto téma by se daly spočítat na prstech no dobře, nedaly spočítat. Což mi vůbec nebrání ještě něco napsat, že?

Už párkrát se mě zmocnilo podivné nutkání vypadnout z internetu. Vykašlat se na všechny hry, na sociální sítě, na blog, na youtube, prostě na všechno. Zahrabat notebook někam hodně hluboko mezi knihy. To bylo ještě před Doctorem Who, přestože net je potřeba jenom ke stahování.
Teď půjde hlavně o facebook.
Bla bla bla. Užijte si výlev. :D

Jak jsem přežila Vánoce

25. prosince 2014 v 9:11 | Norrora
22.12. (a pár dní dříve)
Babička poletuje po bytě, po nákupech a stěžuje si, že nic nestihneme. Já, flákač od přírody, se ji snažím uklidňovat. Marně. Prostě je to moc práce a není technicky možné to zvládnout, přesto jsme všechno stihli. :D Poslední cukroví se dodělává až teď.

23.12.
Pronáším osudnou větu: "Půjč mi to, já se o tu rybu postarám!" :D
OK, ze začátku to byla hrozná zábava, oškrabávat nožem ty větší šupiny. Strávila jsem tím skoro hodinu, děda, který tuto činnost obstarává každý rok, vyjímečně seděl u stolu a koukal. Bylo na co. Ta mrcha hrozně klouzala, některé šupiny dlouho nešly ani pinzetou. Možná to bylo tím, že jsem ji (tedy ho) pojmenovala Karel, celým jménem Karel Jaromír Erben In Memoriam. Pak se ho naštěstí chopil děda, vykuchal a já jsem si do seznamu nejzajímavějších a nejhnusnějších prací přidala dloubání očních bulv. (Omlouvám se těm, kterým se zvedá žaludek při vyslovení slova "krev", "bulva" nebo tak něco.)


Zdobili jsme stromeček. Podařilo se mi rozbít hned první ozdobu, kterou jsem vzala do ruky a zrovna dědovu oblíbenou. :/ Zbytek probíhal docela normálně. (Lítání po chodbě se zamotaným řetězem světýlek...)

24.12. - dopoledne
Nemám co na práci.

24.12. - odpoledne
Závody lodiček. (Bohužel je nemám vyfocené.) Představte si dvě velké krabičky od TicTaců - vlastně od něčeho podobného z Německa - a na nich dvě malé svíčky. Původně jsme jim říkali "Titanicy", ale taťka vymyslel, že se budou jmenovat Pat a Mat.
Vyráběla jsem šupiny do peněženky - lepila jsem je mezi papírovou lepicí pásku (víceméně) a pokreslovala fixama. Mám takovou křivou s TARDIS.

24.12. - večer
Večeře. Nikdo neutrpěl poranění kvůli rybí kosti, nikdo nesnědl šupinu, za což jsem byla nesmírně vděčná. :D

Dárky
Pod stromečkem jsem objevila celkem 5 knížek (z toho 1 českou a 4 anglické): Shakespeare a jeho svět, The Complete Works of William Shakespeare, DW: Silhouette, DW: Shroud of Sorrow a DW: The Dalek Generation. O oblečení se moc zmiňovat nebudu (kdo z rodiny dostal ponožky? já! :D), i když... tenhle článek píšu se šálou s leopardím vzorem přes ramena, protože se větralo. Mimochodem, lituju, že Missy nenosila černé kožené rukavice.
A úplně nejlepší věc? 2TB disk! (Přála jsem si 1TB, ale čím větší, tím lepší... :D) Potřebuju ho na zálohování dat, konkrétně classic DW, protože kdyby mi celý počítač spadnul, tak by šly k čertu celé dny stahování. :/

24.12. - pozdní večer
Tři oříšky pro Popelku. Dávali je sice od 20:20 (nebo tak nějak), ale my jsme to sledovali až později ze záznamu.
Čtenářská půlhodinka. Už od půl jedenácté
Těsně po půlnoci se mi podařilo usnout.

Závěr: Přežila jsem, neopila jsem se (pustili mě jenom k moštu :D), nepřejedla jsem se, rybí kosti neútočily... co více si přát? :)

N.

Předvánoční šílenství

12. prosince 2014 v 16:43 | Norrora a Míša
Salut!
(Tenhle pozdrav jsem v poslední době přestala používat, protože jsem s ním začala v době, kdy jsem ještě francouzštinu opravdu milovala. But write "hello" or "hi" is too common, isn't it?)
Připravte se na kecy o Vánocích.
Tak, varování jste si už přečetli. Rodinným příslušníkům nedoporučuji číst příliš pozorně, jinak by se dozvěděli, co vlastně dostanou.
Fialovou barvou je vyprávění spolužačky Míši, která si sedla vedle mě na výpočetce a donutila jsem ji nadiktovat taky pár vět. Dopadlo to... jak to dopadlo. :D

Liebster Award - poprvé

22. srpna 2014 v 12:46 | Norrora
Salut.
Velmi děkuji Scrat za nominaci. :)

Pravidla:
1. poděkovat tomu kdo tě nominoval (povinné! :D)
2. napsat o sobě 11 faktů
3. odpovědět na 11 otázek které dostaneš
4. nominovat 11 blogerů a vymyslet jim 11 otázek (pokud nesplašíte 11 obětí, může jich být i méně, já jsem jich našla pouhých 7)

Hermionovský syndrom

18. srpna 2014 v 19:16 | Norrora
Salut!
Mám pocit, že mě popadá jakýsi Hermionovský syndrom, jak jsem to nazvala.

Příznaky:

1. Příšerně se těším na do školy
Ani ne kvůli spolužákům nebo učitelům, ale hlavně kvůli novým věcem. Chorobná touha po učení, týkající se pouze francouzštiny (moje slovní zásoba čítá barvy, čísla a "Allons-y!") a latiny (se kterou můžu počítat jenom v případě, že ukecám učitelku, protože kurzy latiny jsou určeny pouze pro vyšší gympl). Naopak, klidně bych žila další dva měsíce bez matematiky a podobných věcí. ;)

2. Už mám dávno připravené sešity
Všechno obalené a nadepsané. Nutno dodat, že místo "Matematika" je tam "MatEmmAtika", místo Zeměpis" "Zeměpisná výchova" a místo "Dějepis" "History & Memory". :D Nechápu, proč jsem to vlastně udělala. Prostě ten HS...

3. Prázdniny mě silně nudí
Přečtěte si TOHLE. Tak takhle silné to ještě není, ale vzhledem k tomu, že nemůžu celý den sedět u počítače a u knih, docela se na ten školní rok těším. Vlastně, ani ne tak přímo na ten školní rok, ale... hlavně na podzimní prázdniny. Na začátek října. A na vánoční prázdniny... :D

4. Mám tendence začít shánět obraceč času
Mám pocit, že další rok nebudu stíhat. Škola, děsně moc učení - alepoň pro ostatní, já se na všechno zvysoka vykašlu a pak to budu dohánět, abych neměla trojky. Pak flétna, keyboard a saxofon. Angličtina. Již zmíněná latina. Jak to všechno doprčic stihnu, to netuším...
Ono to koukání na Doctora Who, Sherlocka, Harryho Pottera a maraton animáků od Disney (Shrek, Úžasňákovi, Toy Story, Kungfu Panda,...) taky zabere spoustu času. :D

5. Píšu tenhle článek
Což znamená, že to všechno myslím úplně vážně.

"Vy mě nechápete?"

Asi se půjdu někam zahrabat s rozepsanou povídkou.
N.

P.S.: Zítra nebo pozítří přidám několik tun obrázků. Kreativní nálada mě neopouští ani v krizových situacích.

LOS Běstvinský

27. července 2014 v 20:54 | Norrora
Salut, tak už zase žiju!
Předchozí dva týdny jsem byla na Lestním odborném soustředění v Běstvině (stejně se tomu říkalo LOS).
Pokud budete mít možnost se tam dostat, rozhodně jeďte. Dostat se tam chce děsnou dávku trpělivosti, hodně šprtání, dobré nervy, pár korun a odvahu.

První den
Při cestě do Prahy jsem měla strašné obavy, jak zapadnu do kolektivu. Mám je vždycky a velmi neoprávněně. Ještě se to zhoršilo, když si před autobusem a následně i v autobuse skoro všichni s někým povídali.
Hlášky z autobusu:
"...na těch laborkách můžeme dělat úplný hovadiny..."
"...vydržel před zrcadlem klidně půl hodiny..."
"...jel na svatbu svého strejdy..."
Mám takovou strategii - vždy se někoho držet, pokud možno "na stejné úrovni" - stejná věková kategorie a pohlaví. Takže jsem se nenápadně držela jedné z holek, kterou jsem potkala až na místě, protože jela busem z Pardubic a ne z Prahy (Dominika).
Potom jsme měli několik hodin volna. Mezitím jsem se seznámila s dalšími holkami, jejichž jména se mi podařilo zapamatovat až naponěkolikáté (Eva, Terka, Áďa).

"Sociální" zařízení
Kapitola sama o sobě. Na WC pět kabinek počmáraných takovými věcmi, až jsem skoro nemohla věřit, že to opravdu psaly holky. Hlavně ty básničky.
Sprchy se zezačátku tvářily docela fajn, dokud v nich nebylo bahýnko. Bylo dobré sprchovat se ráno, těsně po příchodu uklízečky - nikdo si neštěžuje, že si tam na sebe prostě jenom pouštím teplou vodu (a potichu prozpěvuju).

Eva
Superkapitolka sama pro sebe.
*sedíme na lavičkách, já něco čmárám do deníku*
"Nevím, jestli to znáte, jmenuje se to Doctor Who nebo taky Pán času..."
"Jo!"
Oblíbila si můj mobil, budící zvukem TARDIS. DW se prostě stalo společným tématem, mírně (více než mírně) mě podporovala při kreativním zdobení mojí palandy (viz obrázek).

Taky mě dokopala k tomu, abych dopsala povídku Děti časové ještěrky (do jedné DW soutěže). Pak si ji i přečetla, což je další dobrá věc, protože některé lidi jsem k tomu musela dokopat skoro násilím. :D

Psaní
Podařilo se mi kompletně popsat deník, napsat jeden pohled domů a celou povídku, kterou si budete moct přečíst asi od 15. srpna, kdy bude čtenářské hlasování o nejlepší povídku na DoctorWho.cz. Předem díky za hlas, páč já tu knihu fakt chci! :) Jmenuje se Děti časové ještěrky, jak bylo zmíněno výše a zabírá něco okolo pěti normostran.
K tomu mě tam napadl jeden úplně fantastický projekt! (Dle mého názoru...) Trochu se to podobá tomu, co dělá Scrat, ale chtěla bych do toho tapojit více lidí. Info o tom později.

Klára
Jedno z píšících stvoření se jmenovalo Klára. Příjmení nezmíním. Ukázala mi knihu (byl to vlastně sešit, ale co na tom sejde?). Ta holka potřebuje mírně máknout ohledně gramatiky, ale jinak úplně parádní, smekám!
Když mě chtěla naštvat, pokřikovala:
"Doktor Vůl, Doktor Vůl!"
Ne, nezabila jsem jí, jenom jsem se pokusila nakopnout její kotník - docela úspěšně. Stejně nepřestala. Tahání za vlasy taky nepomohlo a nejlepší bylo, když se snažila oplatit mi to... (Kdo mě nezná, mám extrémně krátké vlasy, nejdelší májí 8 centimetrů.) :D
Pak se mi povedlo zaplést jí do takového konverzace:
"Hele, Přicházející bouře!"
"Jo jsem Přicházející bouře."
"Kdo je Doktor?"
"Vůl!"
"Právě ses označila za vola..."
Whovianům to dojde.
Jinak byla opravdu fajn.

Terka
Až budete mít čas, mrkněte na sarria.infoblog.cz, má tam povídku. Jinak píše velmi vtipně, hlavně deníkové zápisy. Uvažuje o založení blogu, když si ho založí, hodím sem odkaz. :)
"Když i vedoucí chemiků prohlásil o pomazánce, že je bez chuti, tak na tom něco bude."
"Zjistilo se, že kliky u oken májí příznivý vliv na Nořinu psychiku."
atd.

Přednášky
Každý den byly dvě přednášky dlouhé skoro tři hodiny. Většinou takové malé pochodové cvičeníčko k nedalakému rybníku nebo k přehradě. Tak jsme si posedali a poslouchali. Nebo jsme cestou odchytávali hmyz. Nebo hledali kytky. Na jedné přednášce jsme měli 72 rostlin! Nenávidím zeleň.
"Ferda Mravenec je základní entomologická literatura."
"Předstírejte zájem."
Třeba při lišejnících se dalo psát a dokonce jsem se z konce ulila, nikdo mě nepostrádal.
Parazitologie - ta přednášející opravdu neměla nic jiného na práci než ukazovat dětem (mládeži?) fotografie lidí a zvířat prolezlých parazity. Ťuťuťu. :|
Nebo na pedologii, tam jsme přihlíželi, jak přednášející kope jámu ("sondu") a plácali jsme si sošky z jílu.
Můj Dalek, kterému poté poněkud upadla "hlava":


Pitva holuba
VAROVÁNÍ! Choulostivé povahy nechť nečtou následujících několik odstavců!
Další věc, co si zaslouží samostatný odstavec. Přednášející po cestě něšli sraženého poštovního holuba, tak proč ho nepitvat, že? Někteří odcházeli z místnosti již při pouhé zmínce o holubech nebo při vyslovení slova "pitva".
Já osobně jsem nezvracela a dokonce jsem dostala hlad (tedy, nepřešla mě chuť k jídlu). Poněkud odporné bylo stříhání lebky, ale jinak to to bylo celkem fajn. Jako fazole vypadající nezralá vajíčka, srdce podobné slizké jahodě,...
Dokonce jsem dostala celé křídlo! Takže až mě uvidíte s náušnicemi z šedých peříček, tak jsou z toho holuba. :D

Jídlo
"Až na tu ovesnou šlichtu dobré."
První dny jsem ze zbytků plácala umělecká díla, pak jsem už téměř vše poctivě jedla. Jeden z kuchařů rád říkal "áno". Ujalo se to.
Když bylo jeden den opravdu odporné maso, obešla jsem celou jídelnu a spousta lidí přispěla i svým hnusem. Pak jsem celou hromadu odnesla. Tomu kuchaři, co odebíral talíře, asi došlo, že se to skoro nedalo jíst... :D

Přehazka
Hlavně zezačátku se skoro pořád hrála přehovaná. Nepodařilo se mi zlepšit ani o trošku, vzhledem k tomu, že náš tým byl 5. ze 6 týmů.
První týden nás vydatně obveseloval (a pil nám krev) samozvaný rozhodčí. Jméno neznámé, ale říkalo se mu: Dusík, Dusák, Bosík, Bosák, Bořek Stavitel nebo prostě Rozhodčí.
Mezi jeho oblíbené hlášky patřily věty:
"IQ tykve, mozek mrkve."
"Mlč, ženo!"
"Svatba to zase pohřbila."

Přezdívky
Toto téma úzce souvisí s přehazkou.
Příklady:
Tyrkys/Weasley/Zrzek/Gybon/Radar
Svatba/Pohřeb
Sonická žena/Sonickoepická žena
Ten vzadu/Zadek/Fuk
Členovec
Douglaska
Oranžáda
a tak dále a tak dále...

Další kreativní tvorba
Když jsme na výlet dostali banán, prostě jsem nemohla odolat:


Odjezd
Nerada se s někým objímám na rozloučenou, ale tentokrát ano. Bylo to smutné.

Shrnutí:
Běstvinu můžu jenom doporučit!

N.

Prázdniny

11. července 2014 v 21:58 | Norrora
Salut!
Poslušně hlásím, že tady nebudu. Tzn, příští dva týdny žádný nový článek, nanejvýš odpovím na komentář.
Jedu na biologické soustředění do Běstviny, kde pravděpodobně nebude počítač. (Vlastně, stoprocentně tam nebude.) Pokud budu mít po ruce mobil a v okolí bude wifi, můžu případně na něco odpovědět. (Ale o tom taky pochybuju.)

(Už vám to došlo? Budete mít klídek! Nikomu na blogu nepřistane nová kritika, přestanu to tady zahlcovat kresbami s Davidem Tennantem, atd. Ale nebojte se, potom to zase přijde :D...)

Mimochodem, tenhle článek nepíšu úplně při smyslech - sleduju film, čtu a píšu do deníku. A taky už je večer. A nemám kafe. A... Prostě je to jenom oznámení, že na 14 dní mizím.
N.

P.S.: Užijte si prázdniny. Ať jsou perfect and fantastic.
P.P.S.: Mám další nápad na povídku, do jedné soutěže. To zase dopadne. :D
P.P.P.S.: Mírná deprese z toho, že jsem přiběhla k televizi akorát na titulky Pána času. Básnicky řečeno: Začala jsem ve strašné křeči lomit rukama a spílat tiché nadávky ku stropu. (Stejně jsem ten díl viděla už dvakrát nebo třikrát. Jde o princip. Všude chodím pozdě.)

#konecne #vysvedceni

27. června 2014 v 12:44 | Norrora
KONEČNĚ PRÁÁÁZDNINÝÝÝ!
Normálně takhle neječím, ale teď mám důvod. Samé jedničky! (Vlastně, hrozilo mi asi 5 dvojek, ale nakonec je nemám. Juchů!) Babička smaží řízky a můžu být hodinu na počítači ještě před obědem. Což je u nás opravdu velký svátek. :D

Málem mi ujel bus jenom proto, že jsem trochu "čmárala" na desky.
Nejzoufalejší pocit na světě? Zapomenout čokoládu pro učitelku doma. Snažila jsem se to urovnat tím, že ji přinesu v září, až už všechnu čokoládu bude mít snězenou a bude "na dně".
A taky vnímat, jak ostatní dostávají vysvědčení a při tom koukat na své desky, ty nedokonalosti na nich... přitom jsem měla fix schovaný v tašce, takže jsem to stínování zrovna nemohla opravit... to bolelo... :D

Asi si k Vánocům zkusím vyžebrat nový mobil (Samsung Galaxy S III mini). Tenhle hotí mizerně, má asi jenom 3 megapixely. Es trojka má asi 5 Mpx.
Máte nějaké žebrací strategie, co bych mohla použít? ;)

Dalek z magnetickéch kuliček. Dva pohledy. Vypadá nepatrně postiženě, že?

Ach jo. Prázdniny pro mě znamenají dobu bez wifi. (Popřejte mi upřímnou soustrast, prosím.) :( :D

Btw, začnu sledovat Sherlocka (od BBC). To znamená kreslení další spousty lidí! Když to někoho uklidní, tak: kreslím i na přání. Za výsledek neručím. :D

A hlavně:
Fantastic holidays for you. <3
N.

Když si člověk připadá jako blogová mrtvola...

6. dubna 2014 v 15:27 | Norrora
Salut.
Nikdy bych nevěřila, že něco budu psát na tomhle starém krámu s Windows XP. Ale budiž, nic jiného doma nemáme a sousedovic wifi před pár měsíci zmizela do nenávratna. Jdu se věnovat tématu.

Že bych šla dál nastiňovat situaci? Yes, vrátím se k aktualitám:

= Psaní =
Koho to zajímá?
OSDéčko rozepsané (kapitola 5, měřeno podle starých měřítek 13).
Rozepsaná povídka Cesta, která mě napadla, když jsem viděla téma týdne (Cestování časem). Majdalf se mi nejdříve smála, potom cosi prohlásila a nakonec se rozpovídala o megahusté povídce její kamarádky.
Básnička o Caracasu (- ananasu - hlasu - masu - ...) bude potřebovat další sloky.

= Čtení =
Serafína - Příběh draků. V nejbližší době bude recenze.
Původ. Klasická "zdrhačka přede všemi" a "zachraňovačka světa" pro dospělé.


= Hudba =
Zuzana Navarová a KOA.
Nerez.
Karel Kryl.
Lou Reed.
Tom Waits.
Chris Zindie. (Muhahahah!)

= Životní filosofie =
If you kill the Monster, Monster's children will eat you. And if Monster's children eat you, you will be dead. Probably.

= Co chystám zde na blogu =
Dokopat se k tomu, abych přepsala hory básniček do počítače. Oznámit, že mě (ne)přijali do Klubu pisálků (zatím nevím). Napsat konečně smysluplný článek.

Pěkný den skoro všem.
N.

I ty, Kryme?

17. března 2014 v 19:49 | Norrora
Salut.
Sorry za ten vážný tón, ale o tomhle prostě musím napsat.
Prosím, hlasujte i v anketě pod článkem.

Pro naladění atmosféry si pusťte toto, poté teprve čtěte článek:

"Prostě nemůžeme být spolu..."

Jednotnost Ukrajiny byla už předem odsouzena k nezdaru. Vlastně se divím, že byla donedávna (alespoň oficiálně) vcelku. Těch 45 milionů obyvatel se dělí nábožensky, ekonomicky, jazykově i původem.
Náboženství
Západ Ukrajiny obývají převážně katolíci, zatímco na východě vyznávají pravoslavnou církev a rádi by se schovali pod široká křídla stejně smýšlejícího Ruska.
Ekonomika
Sociální nůžky - bohatí (oligarchové) ve městech a chudina v rozpadajících se chatrčích na venkově. Skoro.
Jazyk(y)
Ruština versus ukrajinština. V SSSR se všichni učili rusky a ukrajinci měli dovoleno (!) mluvit svým rodným jazykem.
Původ obyvatel
Více než polovina (54%) obyvatel Krymu jsou Rusové, ve zbytku země je jich o trochu méně. A nesmím zapomenout na Tatary...
Imagia: Tatarka? Kde?

Revoluce názorně a s bakteriemi

Ne že by se na Ukrajině "něco znenadání semlelo".
Přirovnání: Hodíte na misku s výživným roztokem pár bakterií, které se rychle množí. Ráno je tam několik velkých ostrůvků, které ale nemohly vzniknout v jedné vteřině. Rostly kousek po kousku - někdy rychleji, někdy pomaleji, ale stále se zvětšující. Jádra vzpoury. Ale ve škole se nezmiňujte o házení bakterií na Krym, možná by to nepochopili.
Rozpory s okolními zeměmi se táhnou už asi 700 let. S Ruskem, Polskem, s tehdejší Byzantskou říši, pobaltskými republikami, Tureckem (a dalšími muslimskými státy)...

Euromajdan & demonstrace

Imagia: Bude mejdan? Hurá, na to si musím pořídit ještě černější oblečení...
No, černé hadříky se budou hodit.
Památka obětem Euromajdanu:

Počty demonstrujících mimo Majdan:

Zajímavost, o které se moc nemluví:

Když se rozpadal Sovětský svaz, Ukrajina se zavázala, že se vzdá vlastních jaderných zbraní, pokud její bezpečnost zajistí státy NATO - k čemuž se NATO a USA zavázaly. Je velká otázka, jak by NATO dostálo svému slibu, kdyby ruská vojska začala obsazovat další části Ukrajiny.

Krymská republika

Tak už je to tady. Krym je nezávislý. Odhlasovali si to v referendu.
Hlasování:
Účastnilo se 83,1% obyvatel Krymu, kteří mají volební právo.
Pro samostatnost bylo 96,8% - proti hlasovalo 2,5%. Zbytek hlasů byl neplatný. Stejně by toho moc nezmohly.
Co si myslím o té "republice": Autonomní samospráva jim moc dlouho nevydrží. Určitě to bude jenom na přechodnou dobu, nakonec si tu zemi Rusové stejně nenápadně připojí k sobě. Možná v průběhu několika let. Proč si ji Rusové k sobě nepřidali už teď? Bylo by to příliš násilné, chtějí vytvářet zdání samostatné krymské autonomie.

Na pozvednutí chmurné atmosféry:

Na závěr - anketa, kterou jsem našla na tyden.cz, zkopírováno v 19:30:
Díky za přečtění až do konce.
Za obrázky děkuji tetičce Wiki a za pomoc s článkem mému dědovi.
N.
 
 

Reklama