31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

TT (Téma týdne)

Nic není černobílé (a tak se s tím sakra smiřte)

31. května 2015 v 18:42 | Norrora
Téma týdne: Černobílý svět

(Pokud se někdo v následující charakteristice pozná, asi jsem ho popsala příliš dobře a měl by se stydět.)

"It's so easy to say that war's wrong and should be stopped when you're not the one at war..."
(Samatha Jones, War of the Daleks)

"Jen se smějte"

16. dubna 2015 v 19:01 | Norrora

Přišla na mě poetická chvilka a k tomu jsem nutně potřebovala napsat článek na téma týdne (viz nadpis). Třeba mě zo jednou přejde... (Mimochodem, líbilo by se mi, kdyby tady na blogu nebyly rubriky, ale štítky. Tenhle článek by kupříkladu zdobily cedulky "poezie" a "téma týdne". Takhle to putuje do škatulky TT.)

Užijte si loutky s provázky
Které vedou až nad mraky
Představte si svět bez lásky
Ve kterém nejsou zázraky

No tak se smějte, pánové
Jenom se pobavte, dámy
Zatlučte kopyty, volové
Vy, co tu žijete s námi

Jedna hra končí, druhá se blíží
V zámku už cvaká neštěstí klíč
Chechtá se, chechtá, neboť je tíží
Která je tady a pak bude pryč

Koukejte na mě a dobře se bavte
Protože tragéd je rara avis
Smějte se, lidi, hlavně pozdravte
Protože pravidlo jedna je Zdravíš!

Představte si život bez viny
A taky život bez vína
Odnesly by to ledviny
Když ústa, ta jsou nevinná?

Úžasné divadlo, že ano, dámy?
Dobře se bavíte, děcka?
Myslete teď na ty, co jsou tu s námi
Hlavně se nesmát a tečka!

P.S.: Vážně na těch povídkách pracuju. Systém (on tu nějaký byl? :D) se zhroutil ve chvíli, kdy jsem zjistila, že mám napsat ještě: jednu Twissy (wattpad, 6 kapitol, zatím mám jednu), Torchwood (krycí název, má tam být Susan, 12th a Jack v 22. století), Něco-pro-Scrat (1st a 11th, humor) a Obraz (wattpad, 11th, podivná dívka v antických šatech, obraz)...

Výstava Biblí

5. prosince 2014 v 20:55 | Norrora
*pochechtává se, že tehle článek nacpala do TT*
*prozpěvuje si Hey Missy*

Tak nám začal advent a napadlo mě, že napíšu aktuálně/prosincový článek. :)
Jestli vám ještě nedošlo, že následující článek bude trochu podivný (a pojmenovat ho "Tvůrčí krize", "Proč nosit v kapse Bibli" nebo "Co nového" prostě není úplně nejlepší), tak varuju už teď... :D

TT - Několik vět o fantazii (+ hledání střechy)

2. července 2014 v 22:18 | Norrora
Téma týdne "Vliv" a k tomu nápad na článek? Spáříme to! :D
Takže vyprávění o tom, co mě v dětství ovlivňovalo při vymýšlení.
A neboť jsem tvor nepoučitelný, jdu dál rozpitvávat téma fanfiction. To bude dlouhé vyprávění. Aneb co páchám ve své hlavě. Protože tomu se říkat FF.
Někdo před spaním počítá ovečky, někteří hvězdy (kde mám k*rva střechu?) a někteří přemýšlí o věcech, co se nikdy nestanou. No a já jsem vymýšlela a stále vymýšlím pitomosti.
A kradla jsem postavy pro soukromé účely. Muhahahahah! :D

Antická dvojčata
Asi mě v dětství hodně ovlivňovaly řecké báje a pověsti. Už od pěti let. Nebo od šesti? To je teď úplně fuk.
Pro své přemýšlení jsem si "vypůjčila" Afroditu. A její dva - velmi podivné - syny. Oficiálně dvojčata. Asi po roce, roce a půl, mi z hlavy začala vypařovat jejich podoba. Získávali poněkud animovanější podobu. Teď po mnoha letech jsem si na ně vzpomněla a vybavila jsem si je naprosto přesně, stejně jako na začátku.
V čem byli tak... podivní? Holýma rukama formovali diamanty, stavěly z nich lodě. Nosili superbrnění... Dětský mozek dovede divy, jenom dotyčné dítě donuťe to napsat. Nikdy jsem ti blbiny nesepsala. (Svádím to na babičku. Případné vysvětlení někdy jindy.)

Vesmírní záchranáři
Komiksy na mě vždycky hodně působily. Petr Kopl byl a je (a bude) jeden z nejlepších českých autorů komiksů. Teď si představte dotyčná antická dvojčata s červenožlutým modulem. Není to paráda? (Je.)

Draci
Porádní knížka, co mě skoro stála duševní zdraví a 369 korun. Snůška pitomostí, do které jsem byla zblázněná. Ty plemena jsem se učila nazpaměť! :D
Jistě si z minulého odstavce pamatujete ty dva kluky a modul. V tom modulu (spíše u něj, dovnitř se totiž nevešel) sedí drak. Někdy, nwm kdy, jsem si tam přidala asi jakéhosi prince. Vyřezává Vaskézové pohyblivé sošky již jmenovaného modulu ze dřeva a vodí jí domů ochočené Standartní západní draky.
Bez toho chechtání, prosím.

Elektra
To jméno pochází... jak jinak než zase z řeckých bájí. Měla jsem jedny i v komiksové podobě. Bohyně, podobných schopností jako tamti dva, ale bohyně ohně. Speciálně kvůli tomu jsem vymýšlela posloupnost důležitosti živlů (nejdůležitější je oheň, pak voda, vzduch a nakonec země).
Superbrnění, telepatické schopnosti, ale neumí plavat. (O svých plaveckých schopnostech taktně pomlčím.) :D
Její nejoblíbenější práce je zastavování válek, balení krásných princů, záchrana dračích vajec atd.

Meyeroviny
Takhle hanlivě nazývám Stmívání. (Právě jsem to slovo vymyslela, tudíž ho tak budu nazývat až od teď.)
Upírům jsem přidala ještě pořádná kožnatá křídla, ať je to trochu zajímavější. Antika mizí, draci zůstávají. Jméno Elektra může být nahrazeno čímkoli z Eragona (tak se vždy jmenuje ten princ, ze kterého je nakonec taky upír :D).
Poznámka: Ne, že by se mi Stmívání nějak extrémně líbilo, přečetla jsem jenom první dvě knihy. Nechci urazit fanynky nebo tak něco. (Doufám, že sem žádné takové nechodí. Ehm... ahoj holky!)

A teď? Bez komentáře. Teď na mě mají vliv kluci a seriály.
Adieos.
N.

Cenzor myšlenek

18. března 2014 v 15:43 | Norrora
Salut...
Upozornění:
Tento článek vychází z předpokladu, že lapače fungují. Ale ony nefungují, takže mě neberte vážně.)
Imagia: A mě taky neberte vážně, muhahahah!
Asi se stavím moc na druhý břeh, ale lapače snů se mi prostě nelíbí. Áno, zcenzurujeme výsledky našeho myšlení, potíráme podvědomí a pak jsme ještě rádi. Prý zachycuje démony, ale ve skutečnosti zadržují svobodu myšlení.
Není lepší si pořádně užít noční můru, případně podle ní napsat nějakou povídku a ne ji nacpat do nějakého kroužku z vlny a peří? Není lepší zjistit o sobě co nejvíce (byste se divili, co podvědomí ví)? Je.
(Bóže, já se vůbec nemůžu soustředit na psaní - vlevo od textového editoru problikává reklama na CocaColu...)
Takže... proč se vázat do dobrovolných pout?
(Pod tím stolem v knihovně je nalepená žvejka, no fuj!)
Copak měli indiáni TAK zlé sny?
N.

Hluk duše

11. března 2014 v 15:29 | Norrora
Hluk duše
Řve
Ryje do duše, křičí na ni
Marný pokus uniknout je spaní
Rve
Potichu a s náměsíčnou jistotou
Ticho ohlušuje a rve se se samotou
Hluché
Vrátil sluch, ale jen na ty chvíle
Kdy zbláznit ji chtěl - pokračoval v díle
Vzduchem
Jedovatým se šíří hluk i ticho
Hluk i Ticho
Hluk i Ticho
ale hlavně Ticho...

Ticho
Ohlušující a přece křičí,
samo sebe neodvratně ničí.
Říkáš si:
"Co za to dal bych,
kdyby navždy vládlo
TICHO TICH?!"

Ještě drobná vzpomínka:
Ve dvou komiksech v knize Rychlé šípy se objevuje "nemůžeš křičet potichu?" nebo něco takového. (Už je to dlouho, co jsem tu knihu četla, takže si to přesně nepamatuju.)
Že by ten paradox byl tak oblíbený, že nestačí použít ho jenom jednou?

Naprosto mimo téma. Nepředvolávejte mě ke cvokaři, protože sama se sebou si umím poradit sama.
Imagia: Tak to už stačí, Nori, nemusíš se tady vypisovat o všem, co tě napadne!
Já: Je to můj blog, kromě toho je to k tématu. Nerozčiluj se hnedka.
Imagia: Jako tvoje alter ego přece musím zasáhnout, když chceš vydávat básničky, psané přímo u počítače. Do kterých dáváš to, čemu vy lidé říkáte "ovoce". Za chvilku se z toho zblázníš, dej na moje slova.
Já: Emoce, Imagio, emoce! Áno, ale to už bude pozdě, že? Kromě toho, vždycky se tě můžu zbavit...
Imagia: To bys neudělala. Kdo by ti dodával inspiraci ke knize, kdo by za tebe dával pozor ve škole a kdo by KRESLIL?!
Já: Najdu si nějakého Imagiáka.
Imagia: Muhahahah! Ty a najít si kluka? Muhahahah!
Já: Nemám na tebe náladu. Vypadni, zalez někam a piš do deníku. Do MÉHO deníku.
Imagia: Taky tě mám tak ráda.
Já: A ven!
Imagia: Choleričko jedna zatracená...
Já: Varovala jsem tě, jdi někam!
Imagia: No jo...

Alespoň nemám takový strach z reality...

27. února 2014 v 18:49 | Norrora
Díky tetičce Wiki jsem se dozvěděla, že "fantazie" je i hudební skladba. Nejsem odborník na Bacha.
Ale protože jsem v dobré náladě (viz předchozí článek, http://norrora.blog.cz/1402/normalni), najdu si to.
Ale k tématu.

Několik příkladů mé fantazie.

ELEKTRA

Fantazie, to je to, co mi rejdí v hlavě, když chci usnout.
Pomáhá proti nudě (když vypiju moc kafe a nemůžu usnout) a někdy je z obyčejného vymýšlení i slušné literární dílo. Příležitostně sepíšu a vložím moji sérii o Elektře. Mám ji docela ráda. Kdy jednu lovestory dokončím, začnu druhou, propracovanější. Elektra se mění na bohyni/upírku/čarodějku/vlkodlačici... Přidám k ní prince, do kterého se zamiluje na první pohled (nebo naopak, pak je to jednodušší). Samozřejmě čím jsem starší, tím jsou některé scény... ehm... pikantnější.

ŠÍLENÝ STAŘÍK

Fantazie, to je to, co se vkrádá do snů a z nejtajnějších strachů skládá noční můry.
Možná taky někdy přidám, zatím to mám jenom v mobilu. Primitivní horor, protože spící mysl neumí vymyslet pořádný děj. Většinou. Jak na horor? Stačí číst před spaním Příšerné příběhy (strýce Montaguea, z černé lodi, z temného tunelu) a přemýšlet nad tím. Úspěch zaručen!
Další noční můry mám z... čehosi. Asi jsem jako malá neměla číst Pána prstenů (s ilustracemi). Mutant, složený z Gluma a mimozemšťana (tzv. "šediváka") mě dohání k šílenství. Ale poslední dobou si stačí představit, že ho těsně před mými vlasy praští neviditelná ruka a on odtáhne.

Proč se tady s tím svěřuju? Proč vlastně? Proč ze sebe dělám malou holku s nočními můrami a strachem z něčeho vymyšleného? Asi musím vypadat dost divně. Jednu výhodu to má.

Alespoň nemám takový strach z reality...

Psota

13. února 2014 v 10:45 | Norrora
Stáří?
Přijde, plíživým krokem vítěze
Až zkřehnu
A mé ruce promění se
V kosti
Kosti
Kosti...

Přibydou vrásky vryté do pleti
Již nepocítím objetí
Protože ženy přežívají muže
Položím na hrob purpurové růže

Tíží, tak tíží, Psota na páteři
Až jednou zemřu, budu ležet v keři
Nade mnou mraky roztrhané věkem
Těžké je, těžké být člověkem...

N.

Pařáty beznaděje

3. února 2014 v 10:21 | Norrora
Dnešní svět?
skrz naskrz zkažený
útržky vět
a mozek zmražený
dnešním světem
šíří se bludy
vytrhnem děti
ze závoje nudy
vyškubnem děti
z pařátů moru
ve světě bez humoru
nadbytek divných tvorů
jak v oceánu vorů...

TT - Souboj lenochů a učenců

14. listopadu 2013 v 21:18 | Norrora
Téma týdne: Dabing, nebo titulky?
Dva náhledy:
1. Lenoši - Nač číst, vždyť to jsou filmy, ne knížky. Čtení? Fujtajbl! Jenom sedět, čučet do obrazovky a nic nedělat, to je to pravé. Možná na chvilku zavřít oči a jenom poslouchat...
2. Učenci - Učíme se anglicky/německy/čínsky a chceme umět jestě líp, proto chceme šprtat i při uvolněném pozorování filmů. Myšlení je zdravé.
Jmenovala jsem dva extrémy, ne všechny pohledy na věc. Každý naní lenoch nebo učenec, najde se tolik lidí mezi tím.
Samozřejmě, alternativa by byla obojí - i dabing, i titulky. Když si s tím někdo dá tu práci, že ano? Já osobně jsem pro obě varianty.
N.

P.S.: Nemám moc času na rozepisování, pokouším se stvořit jiné literární dílo, viz starší články.

Slováci + básnička

30. října 2013 v 16:16 | Norrora
Salut,
já si nemyslím, že se Témata týdne pořád zhoršují. Naopak.
Takže k věci.
1. Slováci mi připadají jako Malý bratr, přičemž my jsme ten Velký bratr. Je jich skoro polovina, co nás, Čechů. Pořád zastrčení, i v názvu Československo jsou ti druzí. Samozřejmě nevím, jak to cítí oni.
Někdy se stále prezentujeme pod společným názvem, zvláště, když je nějaká akce v rámci celého světa. Mají malé hlavní město a i vlajku si museli vymýšlet sami (poté, co jsme se rozdělili na dvě samostatné miniatury = státy).
2. Osobně jsem trávila trochu delší dobu pouze se dvěma lidmi ze Slovenska, byli to dva vedoucí na táboře, Adel a Juraj (přezdívaný Terminátor). Btw, tábor byl v Čechách.
3. Chtěla bych se naučit slovensky. Najde se někdo? ===> komentář

A aby to nebyl tak krátký článek, přidávám naprosto nesouvisející básničku. Básničku? No, dejme tomu, poezie to jakžtakž je.

Nad ztichlou zemí
Kde lidé němí
Hledali naději
Pro svoje zázraky

Oči si cloní
Když světlo voní
Měli by raději
Zírati na mraky

Díky, že jste to vůbec přečetli. :)
N.

Jak si mě prokrastinace sama našla

16. října 2013 v 17:16 | Norrora
Sláva školní síti Wifi, protože bez ní by to nebylo tak zajímavé.
Pondělí. Zvonek. Po poslední hodině. Konečně. Běžím nacpat učebnice a laboratotní plášť do skříńky. Vytáhnu mobil - v tohle dobu by mohla být nepřecpaná wifina. Po chvíli mě displej ujistí, že na mém blogu bylo včera 5 lidí. Dost blbý, ale byly doby, kdy o mojí stránku nikdo nejevil zájem. Ani já.
Ještě se musím kouknout na TT. Prokrastinace? To už jsem někde slyšela, co to doprčic je? Nelámu si s tím hlavu a běžím k šatně. Snad nebude zamčená.
Doma to slovo nikdo nezná. Dva slovníky cizích slov selhaly. Grr! Už fakt nevím, kde se zeptat. Odpoledne zamířím do knihy. Chodívám tam číst každé pondělí a většinou si nic nekupuju. Proto mámnastudované všechny možné deníky od amerických autorů.
Zaklapnu svazek a rozhlédnu se. Na zábradlí "druhého patra" obchodu visí dvě velké reklamy. Zaujal mě ten plakát vlevo. Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. A vedle rádoby čmáraným písmem nápis Prokrastinace = chorobné odkládání úkolů a povinností. Wow! Konečně!
To je celý příběh toho, jak jsem (ne)hledala prokrastinaci.

Praha aneb Libušina věštba

13. října 2013 v 18:03 | Norrora
Salut,
tak tohle je další (možná) neobvyklý článek k TT. Libuše věštící Prahu. Vlasy - tempera, obličej a Praha - tužka.
JJo, a dneska večer určitě ještě něco přidám. Mrkající

TT - Introverti (II.)

6. října 2013 v 20:45 | Norrora
Salut,
tak ještě na téma introverti. Nemá jméno. Ale má duši.
Kresleno propiskou.
Zatím dobrou noc,
N.

TT - introverti aneb můj první článek k Tématu týdne

1. října 2013 v 16:39 | Norrora
Salut,
zde vidíte můj první článek do témata týdne (TT).
Tak k věci.
Kdo je vůbec introvert?
Uzavřený člověk, podle temperamentu melancholik nebo flegmatik. Flegmatik je citově a emocně vyrovnanější, než melancholik, je to takový "pohodář". Melancholik je spíše pesimističtější, může spíše podléhat depresím.
Jak by se (jsme se :D) dali popsat?
Tito lidé můžou mít problémy se seznamovat, povídat si s ostatními, atd. Bývají meně hovorní, obrácení do sebe, do svého světa myšlenek. Více se zajímají o sebe než o okolní svět. Spousta introvertů má nadání v umělecké oblasti. Flegmatik je citově a emocně vyrovnanější, než melancholik, je to takový "pohodář". Melancholik je spíše pesimističtější, může spíše podléhat depresím, je přemýšlivější.
Kolik jich je?
Je jich cca čtvrtina populace.
Jaké zdroje jsem použila k napsání tohoto článku?
Co já vím, něco z hlavy (čti: splácala jsem to sama), pár informací je z internetu (čti: z Wikipedie), literaturu jsem nepoužila (ačkoli sedím v knihovně).
Související: http://blog.starec.eu/rozvoj-osobnosti/typologie-osobnosti-aneb-jaky-typ-cloveka-jsem/
Anketa: pod článkem

Toť vše,
Norrora
 
 

Reklama