31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Poezie

Nakresli

3. července 2016 v 19:51 | Norrora
Nakresli za sebou tlustou čáru
Utíkej, přestože nemáš kam
Nasedni do černého kočáru
A staň se jednou z dvorních dam

Nakresli kolem sebe kružnici
Vyžene démony z oblaků
Bude všem kolem jasnou hranicí
Ty se staň jedním z vojáků

Máš možnost, chop se jí
A ze všech nadějí
Udělej jistoty

Máš stále pro co žít
Okolo zbourej štít
A uteč za ploty

Nakresli všechny ty, kdož se bojí
Nejhezčí tvář potom vygumuj
Je zbytečné řadit tam tu svoji
Nestrachuj se, za svým si stůj

Nakresli za sebou tlustou čáru
Nekoukej zpět, když nohy zebou
Když země hoří a tone v žáru
Hlavně musíš zůstat sebou

Máš možnost, chop se jí
A ze všech nadějí
Udělej jistoty

Svět jen o trochu změň
Zažehni pochodeň
A nech shořet ploty

Hlas (báseň)

10. května 2016 v 18:35 | Norrora
"Jsi jenom maso od kosti,"
mumlá ten hlas a směje se sladce.
Přidělává mi starosti,
za krkem sedící, krutý vládce.

"Jsi jenom strach a samota,"
říká, když nechci už bojovat dál.
Šílený šašek, despota,
možná i rozbitý loutkový král.

"Jsi obyčejný zbabělec,"
tvrdí a já ho prostě nevnímám.
To je přeci tak jasná věc,
že jsem jen tupý nadbytečný krám.

"Jsi jen panenka na hraní,"
volá, když za krkem sedí, škrtí.
Připomíná to volání,
že život ještě neskončil smrtí.

"Jsi tady se mnou navěky,"
zpívá mi do snů, žaluje času,
používá různé převleky.
Usínám při zvuku toho hlasu.

"Jsme... tedy jsi na zabití,"
šeptá neúnavně. Vždyť já to vím,
to že při pádu mě chytí.
Teď už to není žádným tajemstvím.

Strom

22. března 2016 v 22:42 | Norrora
strom - větve sťaty k ránu
leží kolem jak ohlodané kosti
zhryzané dravcem, který se nepostí
když žere posla, opeřenou vránu

strom - holý kůl bez listí
obrostlý mrtvými pupeny květů
stojí jak výsměch krutému světu
kdo zavraždil ho, už nikdo nezjistí

strom - stožár na pobřeží
svědek bojů a bitev na moři
nečekal, že ho tak snadno pokoří
vzpomínky plné krvelačných řeží

strom - památník minulosti
zničen a otesán sekyrami lží
mlha se žene, světlušky zlatě mží
bělobou září ty prastaré kosti

Starý dům

6. října 2015 v 20:51 | Norrora
Salut. :)
Další básnička, tentokrát docela aktuální, nic starého, vyhrabaného ze sešitu ze základky... :D (Tam se našly vážně příšerné věci. Třeba cosi o "dizervatoři". Taková kosmická digestoř, kapišto? :D)
Zpátky k tomuhle. Už pár dní se mi některé rýmy přehrávaly v hlavě, až se to celé zformovalo při jedné jízdě autem. Zřejmě mám nějakou úchylku na rým ABBA. (Původně jsem napsala první dvě sloky v ABAB, ale nějak to nesedělo.) A to aplikovaný na celý útvar, ne jenom v rámci sloky. :D

Utíkej, dítě

31. srpna 2015 v 19:09 | Norrora
Dvě básničky. Jedna vyhrabaná ze sešitu, napsaná chvíli po několika prostředních epizodách Torchwood: Miracle Day (seděla jsem v autě s notebookem, ale pak se vybil, tak jsme musela sáhnout po staré dobré tužce a papíru :D). Druhá po dlouhém hledání jakékoliv knihy od Orwella u nás doma. Žádnou jsem nakonec nenašla...
Mimochodem, nezveřejňovala jsem už nějakou básničku jménem "Nevzlykej, dítě"? Jestli ne, tak se brzy těšte na jednu rok starou povídku. (No, radši se zas tak moc netěšte.)

Torchwoodské básničky

19. července 2015 v 23:59 | Norrora
Salut!
(Takhle už jsem dlouho nezdravila, co se stalo? Příště to bude třeba "Helo!". S jedním L. Myslím, že je to velšsky. Diolch.)
První básnička je na minisérii Children of Earth. Nevím, nakolik je to gramaticky správně, výslovnost by se asi nerýmovala... Ale kuš. Spontánní poezie nezná hranic.
(Konečně jsem vykoumala, jak udělat screenshot na mobilu, tak toho využívám. :D)
Druhá vlastně vysvětluje děj epizody Everything Changes. Ale stejně se na to můžete kouknout. :D
Všecny gify jsou Z TÉTO STRÁNKY.

Policistka Gwen Cooperová řeší velkou záhadu
Co je sakra tenhle Torchwood, patří vůbec pod vládu?
Radši nikde neprozradí, že mluvila mrtvola
Kamarádi, kolegové měli by ji za vola


V nadnárodní databázi
Ale kapitán Jack schází
Za poslední půl století
Harkness nebyl žádné z dětí

Na první pohled tak zdá se
Že je bez vodítka, zase
Gwen je však chytrá hlavička
Vydává se za poslíčka

Dostane se na základnu, která leží pod zemí
Sotva tam poprvé vstoupí, okamžitě oněmí
Nad hlavou jí pterodaktyl vesele se prohání
Z rohu místnosti je slyšet tiché pochechtávání


Kapitán Jack je moc milý
Ale jen na krátkou chvíli
Než se zeptá Gwen na pití
Dívku poté amok chytí

Běží domů k počítači
Aby vše zapsala, radši
S každým stiskem klávesnice
Je znavená trochu více

Gwen už vůbec netuší, že se včera něco dělo
Že se setkala s Jackem, viděla obživnout tělo
Zapomněla všechna jména, Owen, Ianto, Suzie, Tosh
Za nic už nepochopí, že nákres zbraně skrývá koš

Ianto pak, jak Jack mu káže
Dokument na dálku smaže
Tím je o vše postaráno
Alespoň na jedno ráno

Myslí, že nic nemá cenu
Potom potká divnou ženu
Míří zbraň na chudáka Gwen
A pak jde se vší pravdou ven


To ona vrahem byla kvůli zkouškám rukavice
Poté jí však svědomí řeklo, že už nikdy více
Mezitím se objeví Jack v utajeném výtahu
Suzie si ho hnedka všimne a vystřelí na hlavu

Harkness padá, dívka ječí
Suzie chce teď skončit řeči
Střelit Gwen přímo do hlavy
Než ji její šéf zastaví

Jack se probudí v pravý čas
Nemusí ani zvýšit hlas
Než by dala pryč pistoli
Suzie radši sebe skolí

Co k tomu dodat? Snad už jen
Že její místo má teď Gwen

Chibi Torchwood. (When I was drawing this, I was ill. :D)
N.

Sbohem, mobile

25. května 2015 v 19:11 | Norrora
Třeba tam na tebe
Čeká
Křemíkové nebe
A třeba vystoupáš
Až někam do ráje
Cesta tam zlatá je
S mikročipy

Ustup do pozadí
Nyní tě nahradí
Novější typy
Jenom si zkus
Srovnat se s modelem
Trend Plus

Nejde to?
Potvoro
Nevděčná

Na každého jednou dojde
Každé zvíře jednou pojde
A mobil?
Je jak jepice

Neumíš blokovat
Telefonní čísla?

Uznávám
Kolikrát už jsem
S tebou o zem křísla
Ani jsem tě nedala okovat
A ty jsi žil

Uznávám
Párkrát se mi rozlil čaj
A do tebe trochu teklo
Ale to jen tak na okraj
Aby se neřeklo
Že ti jen vyčítám
Tak hudbo hraj
Teď přivítá tě
Křemíkové peklo
 
 

Reklama