31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Tak nám vymazali pana Cimrmana

5. října 2016 v 22:04 | Norrora |  Doctor Who fanfiction - jednodílné
Bylo nebylo, zase po roce jsem se rozhodla napsat něco do Rassilonova brku.
A nebyla to obyčejná fanfiction.
Měla jsem spoustu času na rozmyšlenou, což mi nezabránilo začít s psaním až ve středu.
Uzávěrka byla v pátek.
Stihla jsem to odeslat asi hodinu a čtvrt před deadline.
*potlesk*

Byla bych velice ráda, kdybyste pro mě prosím hlasovali. Odkaz máte na konci článku.

Postavy: Doktor (8th), Charley a C'rizz
Téma: cokoliv spojeného s Českem

Kliknutím na obrázek se dostanete na Wattpadový profil příběhu.

(Obrázek má na svědomí JohannesVIII ze stejnojmenného tumblru.)



"Planeta Země. Tak… druhá polovina devatenáctého století. Rakousko-Uhersko…" Doktor se rozhlédnul. Ulice za rozbřesku, ve vzduchu slabá vůně… "Česko. Praha."
"Co je tu zajímavého?" Charley s nadšením vykoukla z TARDIS. Nespatřila nic pozoruhodného, ale jak znala Doktora, vždy se něco najde. Určitě se co nevidět objeví problémy, mimozemšťané, nebo dokonce problémy s mimozemšťany okořeněné menší invazí.
"Památky. Tedy, teď ještě moc památeční nejsou, ale počkej za pár let. Taky výborný guláš." Kriticky si dívku prohlédnul. "Kromě toho tu mají dost přísné názory na vhodné oblékání mladých žen. A řekni C'rizzovi, ať si vezme klobouk."
"Jistě. Nikam se neztrácej, hned jsme tam!" Rozběhla se do šatny.
Doktor vylovil z kapsy hodinky. "Nemusíte spěchat, v tuhle dobu se stejně nikam nedostaneme!" zavolal za ní, i když tušil, že ho neuslyší. Popošel pár kroků a otočil se.
Právě včas, aby si mohl prohlédnout svou loď při startu. TARDIS se sama od sebe začala vytrácet z reality, propadat se do časového víru, doprovázená jen vlastním skřípáním a chrčením. Majáček na střeše naposledy zablikal, jako by mával na rozloučenou.
Ani o pár minut později - pokud můžeme měřit čas tam, kde žádný není - se situace nezdála o nic lepší. Zato proud nadávek, který produkovala Charley, byl čím dál tím originálnější. Vzdala přesvědčování, to na loď stejně neplatilo, jednoduše kroutila vším, co jí na konzoli přišlo pod ruku.
TARDIS se náhle zastavila.
"Přistáli jsme?"
Dívka si otřela čelo. "Teprve jsme zastavili. Je tady hromada zbytečných souřadnic, takhle Zemi nikdy nenajdeme. Chtělo by to manuál."
"Podívám se v knihovně."
Když se C'rizz vrátil se sloupcem knih, Charley se bezradně opírala o konzoli. "Máš tam něco užitečného? Třeba návod pro blbečky?"
"To ne, Charlotto. Většina je nečitelná, ale jsou tam alespoň obrázky."
"Hoď mi něco." V náručí jí přistála silná příručka v pevné vazbě. Byl to první díl jakési technické ságy, kterou by nebyl schopen číst snad ani Doktor. Dala se do listování. "Píše se tu, jak odstartovat do víru… to už víme… o vybrání místa a času přistání nic… aha, tady je obrázek…" Těkala pohledem mezi konzolí a značně nepřesnou ilustrací. "Asi jiný model. Je to úplně nanic. Co u tebe?"
C'rizz vzhlédnul od svazku s barevným nápisem Intuitivní řízení časové kapsle podél časové linie pomocí telepatických okruhů. "Pojď se podívat. Manuální ovládání pomocí mysli." Obrátil pár stránek, než se konečně dostal k odstavci, který popisoval, kde zmíněné okruhy najít.
"Panel se stupnicemi? To už rovnou mohli napsat ten se spoustou tlačítek. Zkusím najít šroubovák, odmontujeme to postupně všechno, když budeme muset." Klekla si pod konzoli. Někde tam byla malá přihrádka, odkud Doktor bral potřebné nářadí…
Vyrušilo ji zapraskání. C'rizz zklamaně koukal pod právě urvaný panel. "Možná je to vedle," prohodil, odložilo desku na zem a snadno si poradil i s tou vedlejší. Zazubil se na dívku. "To by mohlo být ono, nemyslíš?"
Obnažená část konzole připomínala spíše organickou tkáň než stroj, jakkoliv myslící a s vlastní tvrdohlavou povahou. Charley zvedla pohozenou knihu. "Do toho máme strčit ruce? Fuj." Zkusmo do hmoty šťouchla, ta zabublala a jakoby se odtáhla. "Jak myslíš, jdu na to."
"Mohl bych to udělat já, ale nevím, jak bude reagovat exoskelet. Třeba je to zvyklé jen na lidskou kůži…"
Charley se zhluboka nadechla a ponořila ruce až po zápěstí do konzole. Teplý sliz se jí ovinul kolem prstů. Měla pocit, že se jí dokonce pokouší sundat prstýnek.
Co to Doktor říkal? Země, Praha. To město viděla jen na obrázcích, pokud nepočítala krátký pohled ze dveří, který stejně příliš neprozradil.
"Charlotto?" Slyšela C'rizzův hlas jakoby zdálky, přitom musel stát hned vedle ní. Nevnímala ho a ponořila se hlouběji do myšlenek.
Doktor. Praha.
Časový rotor, válec ve středu konzole se dal do pohybu. Modravé světlo zalilo celý prostor až k podpěrným sloupům a bez ustání pulzovalo. Potom se přidal i nepříjemný zvuk lodních motorů.
Praha. Obloha plná červánků…
TARDIS naposledy přidušeně zaskřípala a zmlkla. V místnosti nastalo téměř posvátné ticho.
"Jsme na místě?" zašeptal C'rizz.
"A jestli ne, zkusíme to znovu. A znovu. A znovu…" Charley došla ke dveřím. Opatrně je pootevřela. Dovnitř se nahrnulo ostré světlo. "Povedlo se to. Jdeme."
Vypadalo to, že je okolo poledne, soudě dle vysoko stojícího slunce. A jak si všimli ihned poté, také podle velkých hodin nad vchodem do domu, před kterým přistáli. Stejné místo, jen jiný čas.
Domovní vrata se rozlétla dokořán a na ulici zpola vyběhnul, zpola vypadnul muž. "Idiot to je! Idiot!" hulákal. Sevřel pod paží aktovku a stoh papírů, zahrozil pěstí zatemněným oknům a kulhavým krokem se vydal pryč.
Silou, která tak uspíšila jeho odchod, se ukázal být vysoký světlovlasý mladík s brýlemi. "Pan Cimrman je génius!" křičel za ním. "Takový omezenec jako vy ho nemůže pochopit v plném rozsahu jeho ducha!" Zarazil se při pohledu na dvojici nově příchozích. Zdálo se, že ho ani tak nezaujala - na tuto dobu nezvykle málo oblečená - dívka ani Eutermesan, nýbrž TARDIS, stojící za nimi. "Aha, to jste vy s tou budkou. Pan Cimrman vás přijme co nejdříve. Račte dál." Pokynul jim dovnitř. "Tedy, on většinu věcí objednává přese mne, tohle šlo tak trochu bokem. Mohl se zmínit, že ji přivezete tak brzy ráno…"
Vedl je po schodech do prvního patra. C'rizz zmateně gestikuloval na Charley. Zezelenalo mu čelo, ale když ho na to dívka - poklepáním na své vlastní čelo - upozornila, změnil se opět na barvu zdravé lidské kůže.
Ocitli se v malé předsíni. "Jak vás mám ohlásit?" zeptal se mladík.
"Ehm… slečna Pollardová a můj bratr, pan Pollard." Charley naštěstí stihla umlčet C'rizze, než se stačil nadechnout, aby popřel jejich značně nepravděpodobný příbuzenský vztah.
"Posaďte se a počkejte tady, prosím." S těmi slovy zmizel za nejbližšími dveřmi.
Dívka s nedůvěrou smetla trochu prachu z opěradla pohovky. "Posadit se?" Kromě starého kusu nábytku se v předsíni nacházely jen další hodiny, rozvěšené po všech zdech. Cedulka vedle rámu nesla jméno Jaroslava Cimrmana, spolu s dlouhým výčtem povolání.
"Co to mělo znamenat?" C'rizz měl co dělat, aby udržel jednotný odstín. "Proč si myslí, že jsme dovezli TARDIS nějakému… Cimrmanovi?"
"No… objevili jsme se znenadání před jejich domem… Rychle to vysvětlíme a pak půjdeme hledat Doktora."
"Rozumný plán."
Mladík vycouval zpět a podržel jim otevřené dveře. Posunul si brýle na nose a nepokrytě civěl na šupinky pokrývající C'rizzovu tvář. Přestal, teprve když Eutermesan znatelně potemněl a vycenil špičaté zuby.
Prošli chodbičkou do potemnělé pracovny. Každou ze stěn zaplňovala buď knihovna, police s roztodivnými předměty, fotografie, nebo vše najednou. Tmavé závěsy na oknech nepropouštěly světlo, jediným jeho zdrojem byla kupa poblikávajících žárovek nad stolem. Uprostřed stálo křeslo s vysokým opěradlem.
"Haló? Pěkný den přeji." Charley si odkašlala. "Zavedl nás sem váš… dveřník kvůli jedné modré budce. Musí to být nějaký omyl…"
"Budka? Modrá budka?" Křeslo se začalo pomalu, dramaticky otáčet. "Tak to jste určitě na správné adrese," pronesl Doktor s úsměvem.
"Doktore?" C'rizzovým exoskeletem proběhla vlna nadšené oranžové.
"Doktore?!" vyjekla Charley a měla co dělat, aby se mu rovnou nevrhla do náruče.
"Charley? C'rizzi?" Stisknul tlačítko na područce. Závěsy se odhrnuly stranou. Doktor vstal a objal ji. "Nechtělo se mi věřit… po takové době…" mumlal. Pustil dívku a překvapivou silou vymáčknul vzduch z plic svému druhému společníkovi.
"Po takové době?" zopakovala. "Jak dlouho jsme byli pryč?"
Ukázal na kalendář pověšený na jednom z mála volných míst na stěně. "Přesně rok."
"Rok? Myslela jsem, že se TARDIS trefí… Je mi to hrozně líto…"
C'rizz mlčel.
"Měl jsem tady dost věcí na práci." Strhnul nejbližší papír, ledabyle přišpendlený vedle kalendáře. "Zavedl jsem si osvětlení, bezpečnostní systémy, lokátor… Se současnou úrovní techniky to nebylo zrovna jednoduché, ale pořád mám sonický šroubovák." Doktor zářil jako malé dítě, když představuje rodičům svůj nejnovější výtvor ze stavebnice. "A támhle na polici je snímač poruch reality."
"Docela ses tady zabydlel," poznamenala Charley. "Jak tě vůbec napadlo to jméno? Kam se ztratil John Smith a Johann Schmidt?"
Poškrábal se na hlavě. "Ani nevím. Prostě mi přišlo… nenápadné." Stáhnul kabát z opěradla, obléknul si ho a nabídnul dívce rámě. "TARDIS?"
"Něco ji muselo vyděsit, proto tak rychle odletěla, bez ohledu na to, jestli jsi uvnitř nebo ne…"
"Nemyslím si. Podle záznamů předchozího letu… Mám to!" Doktor kroužil kolem konzole a k tomu aktivně gestikuloval. "Existenční anomálie! Něco podobného zachytil i můj přístroj, jen v menším rozsahu. Specifická trhlina v realitě. Asi se postupně opravovala…"
Charley mu poklepala na rameno. "Teď zkus vynechat ty odborné řeči, prosím."
"Člověk byl vymazán z existence. On nebo ona, jejich veškeré dílo, všechno. To by neměl být problém, kdyby se výrazně nezasloužili o budoucnost lidské rasy."
"Co to má společného s tebou?"
"TARDIS se to nelíbilo. Snažila se najít adekvátní náhradu a vybrala mě. Jakoby mě celou tu dobu nějak mentálně hlídala a napovídala, co mám dělat." Poklepal na rotor. "Příště mě upozorni, než mi zmizíš před nosem." Odpovědí mu bylo táhlé hučení. "Já vím, já vím. Kde jsem to skončil? Musím vynalézt a napsat spoustu věcí. Podklady vlastně neexistují, takže je jedno, co z toho nakonec bude. Záleží na množství, na samotné existenci těch věcí. Jogurt, kolečkové brusle…"
"Dvoudílné plavky?" navrhla Charley.
"Jenom musím dávat pozor, abych nepřeběhnul dobu. Ty žárovky nesmím nikomu ukázat. Tedy, Petr je už viděl, ale ten tomu tak dobře nerozumí…" Všiml si zmatených pohledů svých společníků. "Petr? Ten co vás přivedl? Někdy vás seznámím."
"Můžeme ti nějak pomoct, nebo tady budeš trčet, dokud něco nestvoříš?"
Doktor se zamyslel. "Mohl bych vás poslat napřed v čase o pár měsíců…"
"Na to zapomeň," přerušila ho. "Přece bychom tě neopustili."
"Zůstáváme s tebou," přidal se C'rizz.
"Nevíte, co vás čeká," varoval je. "Chtěl jsem si vypůjčit pár Gallifreyských románů a prostě je přepsat, ale mohl bych tím vytvořit další paradox. Musíme dát dohromady něco originálního. Vlastně skoro cokoliv."
Charley zajásala. "Tady C'rizz sepíše nějakou Eutermesanskou poezii, já ten zbytek…"
"My nemáme poezii…"
"…a za pár týdnů odlétáme. Takový trochu delší výlet." Založila si ruce na hrudi. "Ještě nějaké otázky?"
"Dá si někdo guláš?"

HLASOVÁNÍ

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sophie Sophie | Web | 22. listopadu 2016 v 16:34 | Reagovat

To bylo GENIÁLNÍ!!! Tak už víme, co je ten Cimrman vlastně zač :-D  :-D
Bohužel jsem nestihla hlasovat, ale určitě bych ti jeden dala :-)

2 Simona Gray Simona Gray | Web | 1. prosince 2016 v 19:51 | Reagovat

Teraz som dostala úplne záchvat nostalgie :3 Time to read some Eight fanfic :3

3 Norrořin fanklub (zase :)) Norrořin fanklub (zase :)) | 4. prosince 2016 v 10:35 | Reagovat

Ahoj, moc hezké, ale... říjen? Neumřela jsi opět tak trochu...? Chybí nám Tvoje vypravování, básně i zprávy ze života (možná si za chvíli sundáme ze stěn plakáty s Tvými výtvory :-D (to je vymyšlené)). Jen Ti chceme sdělit, abys nepřestávala v psaní :-) Pozdravuje NF

4 Norrořin fanklub (ještě jednou) Norrořin fanklub (ještě jednou) | 4. prosince 2016 v 10:38 | Reagovat

Ještě jsme Ti zapomněli sdělit, že si moc vážíme Tvé propagace anti-homofobie (jak se to dá napsat líp :-D). Jestli Ti to nebude vadit, pošleme Ti na mail pár filozofických otázek, na které bychom rádi znali Tvůj názor. Tvůj NF

5 TomkoV TomkoV | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:45 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama