31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Les padá (slohová práce)

30. května 2016 v 20:50 | Norrora |  Literárno
Zdravím! Salut! [vložte libovolný pozdrav]
Naše češtinářka minulý týden přitáhla do třídy fotografie několika lidí a prohlásila, že i když bude sloh až příští hodinu, budeme dělat přípravu. Každý si má vybrat jeden obrázek a tu osobu popsat nebo jí napsat dopis. Abychom měli nějakou motivaci, přečetla opravdu vtipný dopis od někoho z vedlejší třídy - ex-manželka píše jakémusi "domorodci". Většina se toho chopila, neboť jim popis přišel příliš namáhavý.
Mně se to pokusilo ukecat na "umělecký popisný styl". Proto neočekávejte žádný pořádný děj, jenom tuny podivných přirovnání, metafor a kdo ví čeho ještě. (Víc termínů vám neřeknu, , většinu testů na druhy vět vedlejších a podobné kraviny povorám a musím to doplňovat pomocí slohů a diktátů. Naštěstí těch teoretických cvičení na známky není tolik.)
No nic, snad se vám to bude aspoň trochu líbit. Našla jsem i fotku té holky, kterou jsem měla původně popisovat, než se to celé příšerně zvrtlo...


"Les padá."
Ta slova jí letěla hlavou snad rychleji, než ona uháněla mezi stromy. Tak zněla zpráva, předávaná všemi zvířecími jazyky, v různých podobách, avšak se stejnou naléhavostí. V její řeči pro to měli jediný stručný výraz - konec.
Běžela o život. Kopyty drtila větvičky, bořila se do vysušeného mechu. Z nebe se začaly sypat kapičky deště, jemné, ale vytrvale klouzající po její srsti, příjemně chladící v té neskutečné výhni. Nepříjemně horký vzduch jí s každým nádechem prudce vrazil do plic. Pod žebry jí projížděly vlny bolesti, připomínající šípy lovců ze starých příběhů, které ji jako mládě děsily.
Daleko - ale ne tak daleko, jak by si přála - za ní se koruny stromů utápěly ve řvoucím ohni. Plameny vztekle syčely, jak se do nich řítily postupně zesilující kapky. K zataženému nebi se valil dusivý dým, šířil se všemi směry jako rozprchávající se hejno. Jako zvířata v lese, uhánějící z dosahu smrtící hradby ohně. Přišel znenadání. Z oblohy se snesl zářivý bílý kmen, jasnější než tisíc sluncí, tenký a bolavý. Následovala nesmírně hlasitá rána. Ona zažila už spoustu bouřek, ale nikdy to neskončilo takhle.
Vítr za ní nesl štiplavá oblaka. Přidala na rychlosti. Cítila, jak se jí hubené nohy podlamují, že prostě nemůže dál. Hnal ji jen šílený strach o život. Kličkovala mezi stromy, hledala co nejschůdnější cestičku k pevné lidské cestě vedoucí lesem. Tam by se oheň mohl zastavit a ona konečně vydechnout. Posledních pár záběrů… Nevnímala nic jiného než blížící se záchranu. Vytěsnila z hlavy zoufalé naříkavé zvuky, řev ostatních zvířat i praskání větví, celých stromů řítících se v plamenech k zemi.
Odrazila se. Přistála na pevném asfaltu a podlomily se jí nohy, právě ve chvíli, kdy se zpola zákruty vyřítila ohromná vrčící stvůra na kolech.
Ztuhla uprostřed pohybu. Dvojice světel ji zmrazila na místě, nebyla schopna udělat ani krok stranou.
Ten den si zasloužil zázrak. Přímo po něm volal. Ona volala.
Oči jí zazářily a v hrdle se jí vzedmul výkřik.

Řidič na poslední chvíli škubnul volantem do strany. Pře zčásti neprůhledné čelní sklo si laně stojící uprostřed silnice málem nevšimnul. Auto sebou smýklo na čerstvě mokré vozovce ze strany na stranu a narazilo do zvířete jen jedním ze světel. Pneumatiky zaskřípaly.
Zastavil, zatáhnul ruční brzdu a vyskočil ven. Málem vykřiknul, když před koly svého vozu spatřil nahé tělo mladé ženy. Ležela na zádech, ruce přitisknuté k hrudi. Bledá zmáčená pleť byla na několika místech sedřená, na povrch prosakovala jasná krev. Dýchala. Sehnul se k ní a odhrnul jí dlouhé vlnité vlasy z tváře, která vypadala jemně a nevinně i přes rozražený ret a četné odřeniny.
"Jste v pořádku? Slečno?!" Zatřepal s ní. Hlava se jí svezla na stranu a něco nesrozumitelně zavrčela. "Slyšíte mě?"
Otevřela oči a on potlačil další výkřik.
Zíraly na něj hnědé, vyděšené zraky téměř bez bělma, naplněné neskutečným strachem.
"Les padá," zachraptěla, jako by to byla její první slova za celý život. Potom omdlela.
Oheň běžel dál. Denní dávka zázraků vyčerpána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sophie Sophie | Web | 8. srpna 2016 v 20:45 | Reagovat

Pěkný. Kdybych já takhle uměla psát... :-D

2 Odetta Odetta | E-mail | Web | 27. října 2016 v 20:40 | Reagovat

Prada! Moc dobre pojata skolni prace :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama