31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

11 111 slov (+ trocha vzpomínání)

10. února 2016 v 20:54 | Norrora |  Psaní (moje materiály a poznámky)
Ne, promiňte, tento článek se rozhodně neprotáhne na celých 11 111 slov. (Blog by mi to ani nedovolil zveřejnit, musela bych to minimálně rozpůlit.) Přesně toto číslo mi totiž před chvílí ukazoval Word. Pět jedniček vedle sebe, tolik se mi už podařilo dát dohromady tak, aby to dávalo smysl.

Jenom poněkud soukromě oslavuji.

(A jsem sama se sebou poměrně spokojená... :D)

Ne, nic se neděje, nic jsem nevyhrála. Ani nemám občanku. Píšu. Píšu něco, co hrdě nazývám novelou, a málo mačkám klávesu Backspace. Neohlížím se. Čas na korekce bude později. Text zatím zaplňují poznámky jako "dveře nahradit okýnkem!", což má sice za následek drastické změny v celé následující stránce, ale čert to vem. Vycpávková slova se hromadí a tvoří nejméně tu jednu tisícovku...


Můj sešit je svědkem - často jsem jím třískala do stolu/zdi/vlastní hlavy a k tomu mumlala něco jako "nesmím se tolik koukat na Torchwood, tahle scéna je prostě genderswapped verze ze začátku čtvrtého dílu" a "proč mi tohle něco připomíná, proč". (Jen tak na okraj, scéna záhadně vyšuměla do ztracena a byla nahrazena jinými.)
Peru se s tím a jsem pyšná na každou další větu.
A na tu anotaci.
Pokuste se to v duchu NEČÍST hlasem nějaké blondýny z televizní reklamy. Prosím. :D

"Přáli jste si někdy, aby vás v kritické situaci nepřemáhal stres a dokázali jste to celé brát jen jako jednu velkou hru? Být dokonalými herci? Umět zakrýt realitu sami před sebou? Dejme tomu, že vám to poštěstí. Jak dlouho si zvládnete lhát?
Druhý příklad. Vaše nedobrovolně vyspravené tělo je okupováno přemoudřelou umělou inteligencí a vy jste odsunuti na vedlejší kolej, prohlášeni za nedůležitou emocionální trosku a vaše vzpomínky jsou údajně jeden velký podvod. Aby toho nebylo málo, inteligence sleduje vaše myšlení a občas reaguje s až přehnanou snahou se zavděčit vašim nápadům. Neovládáte se.
Teď něco jiného. Žijete na ulici v jedné hodně zapadlé čtvrti na planetě, která byla prohlašovaná za sídlo svobody. Ano, každý si tu dělá, co chce. Nemáte žádné určité vzpomínky na velkou část svého dětství, jen pocit neurčité hrůzy. Co vlastně máte? Němého bratra, o kterého se musíte postarat. Otázka nezní, jak si vydělat na přežití, ale jestli vůbec stojí za to zůstat naživu…"

TYTO ODSTAVCE JSOU ZBYTEČNÉ, POUZE SE V NICH VYKECÁVÁM O SVÉM DĚTSTVÍ A PISATELSKÝCH ZAČÁTCÍCH - PRO NĚCO NEPATRNĚ ZAJÍMAVĚJŠÍHO SCROLUJTE DOLŮ A HLEDEJTE DALŠÍ TEXT PSANÝ KAPITÁLKAMI


Už jsem se na internetu setkala s hromadou dětí, které se značnou suverenitou tvrdily, že píšou knihu. "Kniha" jednoho z nich vypadala následovně: každé tři nebo čtyři odstavce jsou jedna "kapitola", "kapitol" se v "knize" vyskytne celkem devět plus epilog. Roztomilé. (Mimochodem, nehodlám se vysmívat dětem. V průběhu psaní tohoto článku jsem zkoušela toto dílo najít. Autorce bylo v době zveřejnění 15.)
Jako dítě jsem také měla strašně smělé plány. (Ne že by mě to přešlo.) Příběhy jsem neměla příliš promyšlené, ale vždy tam byl nějaký silně epický motiv, jediná scéna, kvůli které jsem to tvořila. Ráda jsem nejprve vymyslela název a design "obálky" (čti "sešitu"), potom teprve jména hlavních postav, vytvořená náhodně z vylosovaných písmen. Když na to koukám teď, retrospektivně, jenom je usmívám a kdyby nezasáhla nostalgie, už bych hledala zapalovač. No co. Mohlo mi být tak deset, jedenáct let.
A musím se přiznat ještě k jedné věci. V té době jsem nesmírně žrala Poselství jednorožců. (Málem jsem napsala "jedorožců". :D) (Pokud neznáte, jen tak ve zkratce: parta hlavních hrdinů se vydává za jednorožcem, jinak by království pohltila temnota; cestou mají nejrůznější problémy a jeden z nich skrývá nějaké děsivé tajemství; mezitím všichni brutálně vraždí nestvůry a příležitostně se muckají. Napsala to Michaela Burdová, nedivte se.) (Jo, nedivila bych se, kdyby se autorka trochu "vyvinula", ale ona je bohužel zaseklá stále na stejných stereotypech a je to stále... ehm... radši bez komentáře.)
Bylo mi 8 a vážně se mi to líbilo. Ne že bych se chtěla příliš inspirovat. Jenom mě fascinovalo, jak autorka dokáže dát dohromady něco takového, ale... nepřipadalo mi to zas tak těžké.
KONEC VYKECÁVÁNÍ O MINULOSTI.

Pokud jste přeskočili předchozí část, zas tolik to nevadí, pokud nejste stalkeři a nepíšete si všechny infomace o mně. (Jen tak na okraj, díky za pochvalu, Girri. :D)
Na závěr, poznámka autorky je už taky na světě.

"Podobnost s mrtvými osobami je čistě náhodná. Ta s těmi žijícími již tolik ne.
Část zmíněných knih/filmů/seriálů/jiné kultury je existující (a s největší pravděpodobností k nim autorka následujícího textu silně přilnula), část bude (doufejme) teprve vymyšlena někdy v budoucnu. Všechny takovéto nápady jsou k volnému použití, alespoň to dodá tomuto šílenému příběhu na autentičnosti."

P.S.: Tento článek jsem psala tak dlouho, že počet slov mezitím o trochu narostl.
P.P.S.: Jsem tak líná, že než abych psala, radši si vymývám mozek na YouTube. (Znáte LazyTown? Hryžu si prsty hrůzou a snažím se vydržet. Je to docela náročné.)
P.P.P.S.: Text neprošel revizí. Možná jsem spáchala prohřešky proti gramatice a dobrým mravům. Aktuálně je mi to jedno. Cokoliv ofenzivního opravím. Dneska večer už po mně nic nechtějte. :D

N.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sophie (Naranique) Sophie (Naranique) | Web | 14. února 2016 v 13:12 | Reagovat

Ještě lepší je mít 66 666 slov :-)

Jo jo, taky jsem začínala, první "knihu" jsem začla psát ve čtyřech letech a i teď nejsou zrovna moc zajímavé a promyšlené a bez popisů a Naranique je stejně jenom Mary Sue bez charakteru... A to přepisování, to přepisování scén. Ach jo. Teď jsem to začala překládat do angličtiny a musela přepsat skoro všechno.

Dobrý článek. Jak to děláš, že máš vždycky tak dobré články (a nápady)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama