31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Únor 2016

Skicák č.2

28. února 2016 v 13:59 | Norrora |  Obrázky obecné (Picture picture)
  1. Aby bylo jasno, není to žádný Malý princ nebo tak něco. Velký upír Tepesh ze Zagrea! (Hraje ho Colin Baker, ale tady to není znát.) V pozadí Temná věž Rassilonova/Hrobka Rassilonova. Spáchala jsem to převážně školním centropenem při vyučování.
  2. Divná kytka při hudebce. Detaily ohledně těch koulí na požádání.
  3. Caerdroia: Doktor, C'rizz a ta suprová červená huňatá věc!. Vyžebrala jsem pastelky od spolužákl, přestože s ními vůbec neumím. (Ani s pastelkami, ani se spolužáky.)
  4. Peri, Doktor, kabát. Kdo je tu mýval?
  5. Strax pro kamarádku.
  6. Zkouška nových temper. Magie?
  7. Když se na ten obličej koukáte z různých úhlů, pokaždé se tváří trochu jinak. Android/kyborg, sama nevím.
  8. Nejsou to hodiny, není to obraz krajiny, nelítají tam mozkomorové a... ty hodiny s krajinou a mozkomory ukazují za pět minut dvanáct, že?
  9. The Natural History of Fear. Člověk, který nikdy neposlouchal Big Finish, přišel o hodně. THIS IS THE VOICE OF LIGHT CITY. WELCOME TO YOUR NEW WORK DAY. TODAY IS HIGH PRODUCTIVITY DAY. YOUR STATE LOVES YOU...
  10. Hromada hodin strávených ve společnosti tohoto papírku formátu A6. POdivná laboratoř. Jenom vodovky a bílá tempera.
  11. Tahle věc? Kyberčlověk? Skener to ani nezvládnul správně oříznout a byla jsem líná to upravovat... a na tumblru to má přes 700 likes (potažmo srdíček). Kam ten svět spěje...
  12. The Last. Z nepochopitelných důvodů tento audiopříběh vážně miluju. "We're all going to die!"
  13. Something Inside a důvody ještě nepochopitelnější. (Blood warning.)

11 111 slov (+ trocha vzpomínání)

10. února 2016 v 20:54 | Norrora |  Psaní (moje materiály a poznámky)
Ne, promiňte, tento článek se rozhodně neprotáhne na celých 11 111 slov. (Blog by mi to ani nedovolil zveřejnit, musela bych to minimálně rozpůlit.) Přesně toto číslo mi totiž před chvílí ukazoval Word. Pět jedniček vedle sebe, tolik se mi už podařilo dát dohromady tak, aby to dávalo smysl.

Jenom poněkud soukromě oslavuji.

(A jsem sama se sebou poměrně spokojená... :D)

Ne, nic se neděje, nic jsem nevyhrála. Ani nemám občanku. Píšu. Píšu něco, co hrdě nazývám novelou, a málo mačkám klávesu Backspace. Neohlížím se. Čas na korekce bude později. Text zatím zaplňují poznámky jako "dveře nahradit okýnkem!", což má sice za následek drastické změny v celé následující stránce, ale čert to vem. Vycpávková slova se hromadí a tvoří nejméně tu jednu tisícovku...