31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Nic není černobílé (a tak se s tím sakra smiřte)

31. května 2015 v 18:42 | Norrora |  TT (Téma týdne)
Téma týdne: Černobílý svět

(Pokud se někdo v následující charakteristice pozná, asi jsem ho popsala příliš dobře a měl by se stydět.)

"It's so easy to say that war's wrong and should be stopped when you're not the one at war..."
(Samatha Jones, War of the Daleks)



Situace u nás ve třídě nevypadá zrovna nejrůžověji. Problém je v tom, že nejsme úplně dokonalý kolektiv, zvláště v případě, že se k nám přidá někdo další. Na začátku školního roku přišly dvě nové holky, cizinky, říkejme jim třeba... nebudu si vymýšlet jména, prostě A a B. A je pořád nemocná nebo nechodí do školy, neomlouvá se předem a tak dále. B má docházku docela pravdidelnou, ovšem co se týká tělocviku, mívá občas omluvenky. Sedí spolu v lavici a baví se spolu ve svém skoro-rodném jazyce. Kde je problém?
Kdybyste se zeptali většiny holek ve třídě, odpoví, že buď na A a B nemají názor, nebo že je nesnášejí a rády by vykuchaly... odbíhám od tématu. Proč? Pravděpodobně začnou mlít něco o tom, že nezapadají do kolektivu, že je příšerně pomlouvají (povídají si ve svém skoro-rodném jazyce, koukají na ně a pochechtávají se)...
A pak se najde pár, které vám řeknou, že jim A s B vůbec nevadí, že nejsou důkazy o nějakém pomlouvání, protože zmíněnému jazyku nikdo nerozumí a tak dále.
Upřímně, A se ve škole objevuje tak málo, že si na ni sotva udělám názor. Kouká na SPN, což by měl být další bod pro ni. B je dle mě dokonalá moucha, v případě, že bych byla mucholapka.
Nastává problém, když jedna taková hádka s předem jasnou vítěžkou (D) začíná u mé lavice (sedím s A a B přes uličku). Z trochu divného smyslu pro humor se stane "páka", kterou D začne naprosto trapně používat proti těm dvěma. Začalo to díky omluvenkám na tělocvik, D chtěla vysvětlení, proč B necvičí. Použila bych termín buzerace, kdybych to měla popsat přesně. Není to jednoduché. Zastat se jedné? Připojit další dvě hnusné poznámky? Nebo si prostě vzít sluchátka a tvářit se, že si potřebuju něco hrozně nutně vyhledat na mobilu a holky, perte se beze mě. Ne, není to správné. Když se přikloním k jedné skupině, druhá mě okamžitě uvidí v opačné "barvě", či jak to vyjádřit. Tak jdu do šedi.
Letargie, dámy a pánové, tak se tomu říká.
Na obou "stranách" mám kamarádky. Chvílemi si připadám jako netopýr z té bajky o válce mezi savci a ptáky, jak přelétal z jedné strany na druhou a cítil se vždy jako absolutní vítěz. V jednu chvíli se bavím s C (krycí jméno), pokoušíme se přijít na způsob, co s A a B udělat, podruhé si s E (nevěřili byste, že ani tohle není její pravé jméno) děláme srandu z nahlášení cizinecké policii a následného božského klidu. Jednou se jim s F snažíme zdrhnout a litujeme G, že se na ni lepí, podruhé se B přitočí ke mně. A v obou případech se cítím blbě.

"Sometimes you can tell the good guys and the bad guys apart. The big problem is that war tends to make everyone equal. And usually at a very low level. You start out thinking that the other side is evil, and that they're baby-killers and rapists and scum, and that you'll never sink that low yourself. Then you find that they've fire-bombed one of your cities, and the only retaliation is to fire-bomb one of theirs..."
(Chayn, War od the Daleks)

Co z toho vyplývá? Možná by spolužáci (a hlavně spolužačky) měli (a měly) pochopit, že:

Život není černobílý, není zas takový rozdíl mezi dvěma stranami mince, pravdu mohou mít obě strany konfliktu. Je to o tom, zvolit to menší zlo. A upřímně, kdo z nás vybíral vždy správně?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama