31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Kétó - 2. část

4. ledna 2015 v 18:37 | Norrora |  Kétó
Zdravím!
Musela jsem dlouze zjišťovat, kde jsem to minule utnula. Totiž, v sešitě to mám rozdělené na 6 částí a epilog, na wattpadu na celkem 5 částí a tady to bude celkem na tři. (Pro představu, tato část končí stejným okamžikem jako ta třetí wattpadová.) Už se v tom trochu nevyznám... :D

Věci, na které se musíte předem připravit:
1) Lehká nebo těžká zmatenost z toho, který Doktor právě mluví, který je vlastně který (s motýlkem/starší vs. s brýlemi/v obleku/mladší). Dá se to poznat hlavně podle toho, že každý mele - převážně - směrem ke své společnici.
2) Další část bude až da dlouho. Chci mezi tím dělat mezeru alespoň dva články. NonWhoviany (jsou tady vůbec nějací?) to totiž moc nezajímá. Na druhou stranu, ty "prokládací články" můžou být taky s tématikou DW. :D
3) Má babička se v tom ztrácela. To ještě nic neznamená, ale pokud jste sedmdesátiletá dáma, nepočítejte s tím, že si tento příběh naplno užijete. :D
Předchozí části:



Mary Kétó upřímně litovala. Pořád se krčila na podlaze, i když hovor skončil po slovech Kétó umírá a potřebuje Doktora. Podívala se na kus kabelu, který držela v ruce. Možná bych to mohla zkusit zapojit, jak mi mamka řekla. Snad měla pravdu. Vyhoupla se do křesla, znovu zapnula gravitaci - Jenny se o ni v tom spěchu nestarala - a pokusila se otočit motory zpět do původní pozice. Nic se nedělo. Vztekle praštila pěstí do desky. Nadskočila o několik centimetrů a zamnula si naraženou ruku. Tohle nikam nevede.
Z právě odkrytého otvoru v panelu se vysunula zlatá hlava. "Informace. Zadejte dotaz." Mary se ani moc nevylekala. Jenny instalovala všechna možná zařízení. Zrovna minulý týden si vzala skafandr a na bok Waltzu namontovala něco, vrhající granáty. Když se dívka zeptala, na co to vlastně bude, když se přece nechystají do bitvy, její matka nebyla schopna odpovědět.
"Co jsi zač?" zeptala se.
"Informace. Jsem Hostitel," zaskřípal kovový hlas.
"Co mám teď dělat?"
Hlava se lehce naklonila na stranu. "Informace. Doporučuji zkontrolovat DNA hledač. Hlásí dva nové červené body." S hlasitým klapnutím zavřel ústa.
Rada Mary ještě více zmátla. "Co je DNA hledač?"
"Informace. Stínové prohlášení má na většině planet a prakticky ve všech lodích vyhledávací systém, pomocí kterého chytají zločince. Tento výstup je ilegálně naprogramován na tyto tři tvory: Jenny, Mary a Doktor."
Hlava se odmlčela. Počítač pípnul a na obrazovce se objevila mapa okolního galaktického sektoru. Dva červené body blikaly těsně vedle sebe, téměř se překrývaly - Waltz a Kétó. Další dva se nacházely na planetě Sto. Jeden z nich se pohyboval, druhý stál na místě.
Dívka se zamyslela. "Ale jak to, že tam jsou celkem čtyři puntíky, když jsme jenom tři? To nedává smysl."
Zlatá hlava zacvakala, několikrát naprázdno otevřela pusu a pak odpověděla. "Informace. Stále nemám informace." Znělo to téměř ironicky. "Je možné, že je jeden tvor objevil v jednom čase dvakrát."
Mary se zašklebila. "Vážně musíš říkat pokaždé to informace?"
Lehké přikývnutí. "Informace. Ano, musím."
"A řekneš mi, co mám dělat teď, dutá hlavo?" Zasmála se a poklepala na kov. Opravdu to znělo, jako by vevnitř byl prázdný prostor.
"Informace. Ano, řeknu. Teď zavoláme pomoc."

* * *
"Než jsme se podruhé potkali, měl jsem… drobný problém s jednou vesmírnou výletní lodí. Jmenovala se Titanic a málem narazila do Buckimhamského paláce. Na tom teď nezáleží. Prostě… měli tam roboty, Hostitele. Docela zajímavý kousek techniky. Vypadali jako andělé." Doktor si naznačil nad hlavou kolečko. "Prý se tady ještě dají sehnat alespoň jednotlivé části." Obrátil se na svou společnici. "Hej, posloucháš mě vůbec?"
Donna vzhlédla od Cyankáli v šampaňském. "Ne, čtu. Už jsem říkala, že chci za Agathou Christie. Ale ne, musíme jít koupit andělské ručičky a nožičky!"
"Spíš hlavičky…" zabručel. Rozhlédl se. "Možná jsem se trochu seknul, co se týče času. Kultura se tady na Stu moc nemění, nicméně…" Roztržitě se poškrábal ve vlasech. "Prosím vás, jaký je rok?" zeptal se náhodného kolemjdoucího.
"Přece 6017, pane."
Donna se začala smát. "Tak o kolik let mimo?"
"Jenom o čtyři tisíce," odpověděl a snažil se, aby to znělo co nejlhostejněji.
"Nebudou už všichni ti tví andělíčci dávno v muzeu?"
"Možná," připustil a dál se rozhlížel po ulici, jako by mu každou chvíli měl někdo nabízet hlavu Hostitele a k tomu zdarma model Capricornova Titanicu.
"Takže hurá za Agathou!" zavýskla a táhla Doktora zpátky k TARDIS. Postrčila ho dovnitř a zavřela dveře. Spolu s jejich zabouchnutím se ozvalo hlasité zakvílení. "To jsem neudělala já, viď, že ne?" strachovala se Donna.
"Ne, neudělala…" odpověděl nepřítomně. "To je poplach!" Vrhnul se ke konzoli, otočil k sobě obrazovku a vykulil oči údivem. "Signál, který dokáže rozluštit jenom TARDIS - volání o pomoc v jednoduché Gallifreyštině, kousek odsud! Drž se!" křiknul na svou společnici.
TARDIS vydala zvuk, který by se u koně dal označit za zaržání, a rozletěla se směrem, odkud přišel signál.

* * *
"Tady jsem už asi jednou byl," zamumlal Doktor.
"Co je to za planetu, Doktore?" zajímala se Clara.
Široce se usmál. "Pokud se nepletu, a vážně doufám, že se nepletu, tak jsme na Stu."
"Sto. Sto. Sto. Proč je mi to jméno tak povědomé?" přemýšlela. "Ne, nic neříkej. Už to skoro mám. Odtud byla Astrid, že jo?"
"Jo," přikývnul uznale.
"Ale proč jsme tady?" pokračovala s vyptáváním.
"TARDIS si asi myslí, že je nás zapotřebí. Jdeme!" Nebyl ani v polovině cesty ke dveřím, když se ozval podivný zvuk - jakoby jeho loď vykřikla bolestí. "Co je, Krásko?" zvolal starostlivě. "SOS signál? Ukaž," vyzval ji. Zmateně se narovnal.
"Děje se něco?"
"Ta zpráva je v jednoduché Gallifreyštině. Tenhle jazyk ovládali jenom Páni času. Máme to někde hluboko v mozku, nikdo se ho nemusel učit. Zvláštní, ale je to tak." Nadechnul se, aby mohl pokračovat. "Zvláštní je na tom to, že se mi tohle stalo, asi před tisíci lety. To volání je mi povědomé a už vím, proč. Byl jsem tady… s Donnou. Hledali jsme… na tom nezáleží. Nic důležitého. Ale nic si z toho nepamatuju, jenom záblesky. A to znamená…" Podíval se na Claru, aby doplnila načatou větu.
"Že máš sklerózu?" navrhla. "Nebo co, Sherlocku?"
Zklamaně nakrčil čelo. "Přece že se vytvořil časový paradox a potkal jsem své starší já!"
"A co to znamená? Paradoxy jsou přece špatné?"
"Tenhle je už dopředu zařízený. Představ si to jako… nepředstavuj si to. Pojď, Krásko!" Poslední věta patřila TARDIS, za což po něm Clara vrhla pořádně uražený pohled.

* * *
Dvě TARDIS se chvíli přetlačovaly u zatím pevně uzavřeného vstupu do Waltzu. Nakonec udělaly kompromis, přimáčkly se těsně k sobě a do vzduchového tunelu vpluly doslova bok po boku.
"Jdeme, Donno." Doktor otevřel dveře a i se svou společnicí vstoupil do chladné chodby. "Zjistíme, o co tu jde. Nevím o nikom, kdo by uměl Gallifreysky. Kromě mě, samozřejmě."
Zrzka si přitáhla bundu blíže k tělu. "Mohli by trochu přitopit. Vidíš někoho?"
"Aby sis mohla postěžovat na rozbité topení? Nevidím." Pak si všiml, že vedle jeho TARDIS stojí ještě jedna. "Ouha."
"Problém?"
"A jaký." Kývnul hlavou k druhé budce. "Časový paradox. Nebo někdo vyzdobil svoji loď, aby vypadala skoro jako ta moje, dešifroval volání pro pomoc, které mohla přijmout jenom ona a přiletěla stejně rychle." Ušklíbnul se. "To zní dost nepravděpodobně."
Z druhé budky vyšla dívka. "Pohni, Doktore!" zavolala přes rameno.
"A mně vyčítáš, když s tebou mluvím takhle," postěžovala si Donna ublíženým tónem. "Ne, nic neříkej!" okřikla ho, když chtěl říci něco na svou obranu.
"Zdravím!" zvolal nadšeně muž s motýlkem. "Ahoj… Donno." Při poslední slabice se mu zlomil hlas.
"Kdo je to, Doktore? Jak to, že mě zná?" vylekala se zrzka.
Doktor v saku a kravatě přemýšlel, jak tuhle zapeklitou situaci své společnici vysvětlit. "To jsem… já. V budoucnosti. Chápeš?"
"Ne. Jak může vypadat jinak než ty? Je dokonce mladší."
"Regenerace," řekli unisono oba muži a společně potřásli hlavami.
"Jé, já jsem vás zapomněl představit. Claro, tohle je mé mladší já a Donna Nobleová, Donno a… ehm… ty, Doktore, tohle je má společnice Clara Oswaldová." Zamnul si ruce.
"Co kdybychom šli konečně zjistit, v čem je tady problém?" napadlo Doktora. Vyndal z kapsy brýle a nasadil si je. "Podíváme se, kdo vyslal to volání." Jako první vykročil chodbou a prohlížel všechny dveřní oblouky a prostory za nimi. Zašel za roh, kde si to namířil přímo k pilotní kabině. Pořádně ho překvapilo, když tam nalezl jenom malou světlovlasou holčičku, sedící v křesle.
"Jak se jmenuješ a kde je zbytek posádky? Nemohli se přece jen tak vypařit." Dívenka prudce vyskočila a objala ho.
"Ahoj dědečku, moc jsi mi chyběl. Jmenuju se Mary a jsem tu jenom já sama. Mamku teleportovali někam pryč, asi na Kétó." Pustila ho, aby zkontrolovala obrazovku. "Pořád je na Kétó."
"Ehm… jak že jsi mi to řekla?" zeptal se nervózně.
"Dědečku. Vlastně jsem tvůj klon druhé generace, říkala to mamka," oznámila Mary.
"A kdo je tvoje mamka?" stále nechápal Doktor.
"No přece Jenny."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

SČÍTÁNÍ WHOVIANŮ

---> WHOVIAN? KLIK! <--- 100% (212)

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 4. ledna 2015 v 19:55 | Reagovat

Pěkná část, neztrácela jsem se a snad jsem pokaždé poznala, o kterého Doktora se jedná. Vážně už se moc těším na další část. ;-)

2 Naranique Naranique | 5. ledna 2015 v 18:29 | Reagovat

Je to moc dobré, taky už se těším. Taky ráda píšeš, když se potkávají Doktoři? ;-)

3 Loki Loki | Web | 11. ledna 2015 v 15:55 | Reagovat

Jak že další část bude až za dlouho? Já pokračování opravdu nutně potřebuji! Nutně! ヽ(^Д^)ノ
Promiň, tenhle výlev neber vážně. Trochu moc nadšení pro věc. Eh. Každopádně pointa je stále stejná - potřebuji rychle další díl. Hrozně se mi tahle povídka líbí! (Konečně někdo, kdo nepíše o Rose, ale o Donně - za to máš taky spoustu bodů!)
Dneska už si málo kdo vzpomene na Jenny, což je docela škoda, protože ta holka je věčné téma! A v kombinaci s River? Jako koktejl smrti pro každého, kdo ty dvě naštve! 。(⌒∇⌒。)
No nic, to bych zabředla do zbytečných myšlenkových pochodů v mém mozku a to opravdu nikdo nechce, takže to radši utnu. Prostě a jednoduše - povídka se mi vážně líbí. Píšeš dost nenáročně a hezky se to čte. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu! O(≧▽≦)O

4 Norrora Norrora | Web | 12. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Já občas ne... :D

[2]: Občas, ale je hloupé to okecávání, proč si to nepamatují - tady se to snad povedlo. :-)

[3]: Jó, na čekání jsou tu jiní experti, já se to snažím dávkovat ještě docela přijatelně... :-D Jsem moc ráda, že se ti Kétó líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama