31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Paralelní světy - 2. kapitola

14. prosince 2014 v 17:00 | Norrora |  Paralelní světy
Přestože jsem se rozhodla na psaní - jenom krátkodobě - kašlat, stejně je na světě další kapitola Paralelních světů. Trvalo to asi měsíc, že jo? Polepším se, polepším... Nevím, jestli jsou charaktery tak přesné, jak bych si přála/jak by měly být, ale snaha byl...
Jako bonus je i ilustrace (pastelkami), popisující větu "Promiň, neměl jsem ti říkat, že vypadáš jako…" :D
Spoiler, týkající se dalších dílů: Možná se Hermiona ještě vrátí, ale až po Percym Jacksonovi, Zamonii (kdo neznáte profesora Abdula Nachtigallera, tak o hodně přicházíte :D) a dalších lidech a místech.

A teď už běžte číst a něco k tomu napište, přece nestrávíte tolik času čtením jednoho pitomého úvodu. Jo a kdo najde nejpodivnější větu, získává malé bezvýznamné plus... :D

Předchozí části:


Následující části:



Nevyšlo to tak, jak si to v duchu plánovala. Chtěla Doktorovi udělat radost a místo toho mu připomněla ztrátu Rose. Tentokrát to zkazila, ale měla v zásobě spoustu dalších míst, kam by se mohli vydat. Samozřejmě ne v tomto vesmíru, když existuje tolik paralelních, miliony a miliardy možností, kam se vydat. Létání mezi nimi cítila jako lehké vibrace, takže neměla představu o tom, jak to při průletu natřásá řídící místností.
Někde nahoře ucítila jemné pohlazení. Kdyby mohla mluvit, určitě by s povzdechem prohlásila něco jako "on už se zase mazlí s konzolí". Takhle neřekla nic. Věděla, že Doktorovi ublížila a tak ani varovně nepípala, když se začal prohrabávat databází hologramů…
Právě ji napadlo, co udělá teď! Poletí do jeho oblíbeného vymyšleného světa, alespoň podle sbírky několika desítek knih a DVD. Třeba mu to trochu vylepší náladu a nebude se snažit… "Ne, to ne!" pomyslela si TARDIS a jedinou myšlenkou zablokovala celý počítač, včetně nabídky hologramů, těsně před tím, než Doktor stačil kliknout na ikonu Rose Tylerová. "Tohle musí přestat!" Bleskově nahodila motory a začala se cpát před hranici reality. Pokud se o první cestě dalo říci, že probíhala neklidně, tahle byla hotové peklo. Gravitace v celé lodi kolísala, TARDIS se otáčela jako šílená a vydávala podivné zvuky, připomínající řev raněného zvířete.

* * *
"Tak si tu knížku běž číst na zahradu, je tam hezky!" zavolala paní Grangerová na svou dceru. Ta uraženě zaklapla těžký svazek a odešla s ním ven, kde se usadila do zahradního křesílka ve stínu. Rodiče odešli do přední části domu a dívka se zabrala do čtení. Když tu náhle…
Přesně doprostřed květinového záhonu dopadla velká modrá budka. Dveře se otevřely a ven se vykutálel muž v modrém obleku. Vlastně už nebyl tak zářivě čistý jako původně, přibylo několik šmouh od hlíny.
"Co tady děláte?" Opět zavřela knihu, položila ji a došla k právě příchozímu návštěvníkovi.
"Ležím," odpověděl Doktor, což přesně popisovalo jeho současný stav.
Zavrtěla hlavou, jako by mluvila s někým naprosto blbým a nechápavým. "No to vidím." Sklouzla pohledem k TARDIS, konkrétně pod ni. Zhluboka se nadechla. "Tak za tohle vás mamka zabije." Kývla hlavou směrem k záhonu s polámanými růžemi.
Muž se na ně nešťastně podíval, opřel se o budku - stále nakřivo postavenou uprostřed záhonu - a nešťastně zakvílel: "To s těma růžema mi děláš schválně, ty mrcho!" Omluvně se obrátil na Hermionu. "Vozí mě do různých vesmírů a tam pořád narážím na růže."
Povytáhla obočí a nasadila nevěřícný výraz, vyjadřující Ten cvok musí co nejdřív odejít. Různé vesmíry, jasně. Mohla bych ho zahnat pár jiskrami…
Ještě jednou si prohlédla TARDIS a okamžitě se zatvářila úplně jinak. Ztišila hlas do šepotu. "Jé, vy jste taky čaroděj? Pěkná práce, ta budka, větší zevnitř a ještě to létá. Sice to nepřistává moc přesně, ale to bude asi hlavně řízením. Možná bych dala pryč ty kulaté věci na zdech, ale to už je věc vkusu." Kdyby se v tu chvíli otočila, uviděla by Doktorův nejuraženější výraz. Vyhodit ty kulaté věcičky? Nikdy! pomyslel si.
Vstal a letmo si očistil sako. "Ty jsou na tom přece to nejlepší!" ohradil se. Vzpomněl si na její předchozí otázku. "Ano, jistěže jsem čaroděj. Koukej." Ukázal jí sonický šroubovák, který držel v ruce už při pádu, a rozsvítil ho.
Dívka se zatvářila nadšeně. "Zajímavá hůlka, takovou jsem ještě neviděla. Jaké má jádro?"
"Kvantové," vyhrknul. Když zachytil její nechápavý pohled, vysvětloval dál. "Vevnitř je kvantové jádro." Znovu zasvítil modrým světýlkem na konci. "Funguje perfektně. Jenom na dřevo ne. Musím ji dát opravit nebo si koupím novou, jen co budu mít chvíli volna a dost galeonů."
"Jak se jmenujete?"
"Doktor," povzdechnul si a chystal se na předlouhé vysvětlování Doktor kdo?.
"Aha. Já jsem Hermiona Grangerová." Chtěla mu potřást rukou, ale Doktor měl zrovna obě v kapsách a něco si mumlal. A ještě k tomu neexistujících vesmírů… Třeba mi tím chce něco naznačit…
"Aha." Zamyšleně si prohrábnul vlasy. "To je zajímavé."
"Ani ne," řekla. "Čarodějové měli ještě šílenější jména než je tohle. Třeba…" Znovu se nadechla, jako by se chystala překonat světový rekord v zadržení dechu. Nakonec se zarazila, čímž Doktora připravila o několikaminutovou recitaci nejrůznějších kouzelnických přízvisek, která se dozvěděla z právě rozečtené knihy. Ne, že by ho to obzvláště mrzelo. "Já mám jméno divné jenom na mudlovské poměry."
Chvíli se na sebe dívali a nevěděli, co říci. Oba měli sice miliony otázek, ale nevyslovili je nahlas.
"Mohla… mohla bys mi pomoct ji znovu nastartovat? Asi trucuje, takže potřebuje postavit na rovinu a nahodit motory, aby se uráčila vůbec něco udělat," řekl Doktor. "Moje hůlka je trochu mimo provoz, jinak bych to zařídil sám."
Hermiona pokrčila rameny. "Mimo školu žáci nesmí kouzlit, ale když jsem ještě oficiálně nenastoupila… zkusit to můžu." Vytáhla z kapsy u kalhot hůlku, namířila ji na TARDIS a zašeptala: "Accio." Budka se lehce nadzvedla. Plynulým pohybem se přesunula na trávník vedle poničeného záhonu.
"Repare." Mávla směrem k růžím, ty se opět napřímily do původní výšky a vypadaly snad ještě živěji než původně. A růžověji. Vlastně působily jako pěst na oko. Dívka ještě jednou pohnula hůlkou a květinám se vrátil původní odstín, za což byla vděčná většina hmyzu na zahradě, která se po konfrontaci s ní hromadně topila v pítku pro ptáky.
Doktor mezitím přešel k TARDIS, zálibně ji pohladil po modrém dřevě. "Díky. Tak já zase poletím."
"Vážně si nechcete raději pořídit koště? S tímhle krámem brzy havarujete," varovala ho Hermiona. "Zrovna je nový model, Nimbus 2000."
"Já vím, já vím," odbyl ji. "Jak jsem už řekl, nemám peníze ani na novou hůlku, natož na nové koště."
"Nevypadáte zrovna chudě," namítla dívka a pokusila se tvářit jako prokoukla jsem vás. Moc se jí to nedařilo. Namísto toho alespoň lehce nafoukla tváře.

Doktor se zasmál. "Vypadáš jako uražená sova." Tahle poznámka ji donutila naštvat se doopravdy. "A teď zase jako křeček. Malý, uražený křeček." Doslova se prohýbal smíchy při představě, že by se před ním promenádoval hlodavec v nebelvírské šále a s takovýmto neústupným výrazem.
"Běžte," zašeptala. Varovně zamávala hůlkou a donutila návštěvníka couvat tak překotně, že málem upadl před práh budky. "Nebo zavolám mamku."
"Promiň, neměl jsem ti říkat, že vypadáš jako… Au, nešťouchej do mě! Nechceš si ještě chvíli povídat?" prosil. Naprosto zbytečně.
"Ne."
Muž nevzdával pokus navázat konverzaci. "Víš, kdo letos nastupuje do Bradavic?"
"Ne," řekla tvrdě. "A je mi to jedno," zalhala.
"Harry Potter." S těmito slovy a tajemným úsměvem zavřel dveře TARDIS a o vteřinu později odletěl. Na zahradě poblíž záhonu s růžemi stála dívka a zírala na místo, kde ještě před chvílí stála vesmírná loď.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

SČÍTÁNÍ WHOVIANŮ

---> WHOVIAN? KLIK! <--- 100% (212)

Komentáře

1 Ubauba Ubauba | 14. prosince 2014 v 17:52 | Reagovat

Dokonalá kapitola...

2 Leylon Leylon | E-mail | 14. prosince 2014 v 21:14 | Reagovat

och, tak toto bola krása! Smiala som sa ako už dlho nie - skutočne vydarená práca, len škoda, že nebola trochu dlhšia :D Teším sa, kam nás to TARDIS zavedie nabudúce... :)

3 BalathaSebra BalathaSebra | 19. prosince 2014 v 13:27 | Reagovat

Paráda, pobavila jsem se :) Představa křečka v nebelvírský šále je bezvadná :D. Uražená sova mi zase připomíná 12th Doctora (i když, to je spíš naštvaná).

4 | Zia  | dreamly | | Zia | dreamly | | Web | 21. prosince 2014 v 1:08 | Reagovat

Ten obrázek k tomu se ti vážně povedl, jenom bych vytkla jednu věc - Hermiona má kudrnaté vlasy ne? :)
Povídka, tak ta mě dostala. Zajímavější téma jsem neviděla, takový fiktivní svět, opravdu dobrý nápad :) Ti dva by se k sobě hodili :D

5 Norrora Norrora | Web | 21. prosince 2014 v 10:08 | Reagovat

[1]: Takový dokonalý komentář... Díky. :D

[2]: Jistota. Víc neřeknu. :-D

[3]: Málokdy prskám smíchy u vlastních nápadů, ale tahle představa si prostě zasloužila jak zpracování literární, tak i ilustraci. :-D

[4]: Vzhledem k tomu, že jsem viděla jenom 2 HP filmy (1 a 3, možná kus 4, ale to ještě ve školce), tak nemohu posoudit. Mám mizernou paměť na tváře (a na oblečení, na jména a prostě jsem děsně nesociální). Mimochodem, moc díky. :-)

Oznámení všem:
Už mám definitivně rozhodnuto, o čem bude další kapitola. Odhaduju ji na čtyři normostrany, tentokrát to nebude tak známé, ale rozhovory a popisy by se možná mohly povést. ;-)
Jak jsem už psala u [2]:, Jistota. Co vám to připomíná? Kdo nezná, nepochopí... :D

6 Anie Anie | Web | 22. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

První kapitola byla úžasná, ale to není nic proti této, ta je totiž naprosto dokonalá,  ani nevíš, jak se těším na další kapitolu. ;-)  :-D

7 Scrat Scrat | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 12:42 | Reagovat

Hezký, ale pozor, Hermiona má kudrnatý vlasy a je to "Reparo" a ne "Repare". Navíc, nevím, jestli by Hermiona v tomhle věku před nástupem do školy, dokázala Accio, když se ho Harry učil měsíce.
Jinak hezké a prosím, zapomeň na to a nebuď na mě naštvaná, prosím. Nechápu, co to bylo v tom chatu a proč jsi mi neodpovídala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama