31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Kétó - 1. část

27. prosince 2014 v 19:18 | Norrora |  Kétó
Salut,
zase jsem se trochu nudila (= nechce se mi dělat do školy), tak jsem se dala do psaní DW fanfiction. Už jsem se dostala asi k deseti normostranám (tady máte první polovinu toho, co jsem zatím napsala).
Jmenuje se to Kétó, podle lodi, která tam vystupuje. Význam slova najdete ZDE. Koneckonců, je to opravdu obluda. Ale to už dočtete... :D

Postavy:
Mary (vlastní postava, Jennyin klon)
Jenny (Doktorova dcera, ne Jenny Flint)
River Song (omlouvám se těm, kdo ji nemají rádi, ale Deus ex machina se vždy hodí - navíc mi to poskytlo důvod pro to, abych přivedla toho, koho jsem přivedla... :D)
...a pár dalších. Nechte se překvapit. :)

Technicky vzato, můžete trochu ovlivnit, jak to celé dopadne. Via komentáře.

Následující části:



"Mami, povíš mi ještě pohádku?" žebrala asi desetiletá holčička, navlečená ve stříbrné kombinéze, ve které se člověk mohl buď vydat do kosmu, nebo živý a zdravý přežít jaderný útok. V tomto případě plnila funkci pyžama. Dívka seděla na antigravitačním lůžku. To dokonale vyrovnávalo všechny otřesy lodi, vznášelo se přibližně uprostřed strojovny. Jenny si povzdychla.
"Nejsi na to už moc stará, Mary?" Blondýnka, vypadající na maximálně dvacet pět let, se na svou dceru usmála. Klidně by ji někdo mohl považovat za dívčinu starší sestru. V duchu se začala připravovat na půlhodinové vypravování. "Proč si nepustíš třeba něco z Vlny?" zkusila to ještě.
Holčička rázně zavrtěla hlavou. "Ta ženská má divný zuby. A je žlutá. Mohla by vyhrát soutěž o nejhnusnější hologram, kdyby nebyla živá…" Chystala se vyjmenovat spoustu dalších argumentů, ale Jenny ji přerušila.
"Tak dobře. Co bys chtěla slyšet?"
"…a šišlá!" zvolala Mary nepřítomně. "Co jsi říkala?"
"Že ti něco povím. Spokojená?"
Těsně poté, co dořekla poslední slovo, se celá loď mohutně zatřásla. Všechny tři motory - proto si také plavidlo vysloužilo jméno Waltz - se na vteřinu zastavily. Vzápětí se dva boční otočily na přesně opačnou stranu, čímž vyvážily tah hlavního motoru. Waltz ještě chvíli letěl původním směrem, ale nakonec se prudce zarazil. Na místě ho držela dvě oranžová chapadla…
"Chytni se madla!" vykřikla Jenny a utíkala do pilotní kabiny. Mary seskočila z lůžka, které sebou cuklo a bylo by ji shodilo, protože vypadla umělá gravitace. Chytila se kovové tyče připevněné ke zdi. Pomalu po ní ručkovala až ke dveřím - otvoru ve tvaru hyperboly - vyplněným silovým polem. Podle palubního manuálu mělo odrážet neživé předměty. Lidé mohli normálně procházet, pouze ucítili jemné šimrání. Pravda byla trochu jiná. Příručka například zamlčela to, že se po nějaké době baterie vybije a pole zmizí. Dívka tedy dveřmi hladce proplula a pokračovala dále chodbou.
U vstupu do pilotní kabiny se zastavila. Její matka právě chrlila rozmanité nadávky, kterými urážela vše, počínaje Waltzem, přes sontaranské mechaniky, až po celý vesmír.
"Nepotřebuješ s něčím pomoct?" Odrazila se od zdi a proplula prostorem až ke křeslu, kde seděla Jenny.
"Dobře." Podala jí kabel. "Zkus propojit hlavní počítač s tou modrou krabičkou."
"Jakou krabičkou?"
"Je tam jediná modrá."
Mary vlezla pod desku hlavního panelu, hledajíc správné místo, kam kabel připojit.
Na celé přední sklo se promítnul příchozí videohovor. Automaticky se přijmul. Holohlavý muž se pohodlně usadil di křesla, přičemž si neodpustil zamávání jejich směrem. Zapnul sluchátko s mikrofonem a s úsměvem začal mluvit. "Tak už máme obě dámy na drátě." Jenny sebou škubla. Lehce kopla do své dcery, aby zůstala dole, mimo zorné pole kamery. "Profesorky Songová a Jenny…" Podíval se do papírů, které držel v ruce, ale nic tam nenašel. "…prostě Jenny. Víte která. Ano, rozumím, jak si přejete." Zamnul si ruce. "Takže, dobrý večer. Omlouvám se za vyrušení. Toto dělám opravdu velmi nerad. Byli jsme to my, kdo vám zablokoval řízení lodi. Ta chapadla byla jenom taková pojistka. Trochu podlé, uznávám. Ale nebojte, za chvíli je zase odblokujeme."
"Co chcete?!" vyhrkla Jenny. Muž se zamračil, jakoby se mu nelíbilo, že někdo přerušuje jeho monolog.
"Dozvíte se za chvíli," odseknul. "Kde jsem to skončil? Ano, už vím. Záleží jenom na vás, jestli budete na palubě."
"To teda záleží, protože já se odtud nehnu." Blondýnka si založila ruce na hrudi.
"A kde jinde bychom asi tak byly?" zapojil se do rozhovoru třetí hlas, plný sebevědomí. Asi ta River Songová, přemýšlela Jenny. "Asi nevíte, že do vězeňské lodi je téměř nemožné se dostat. A Waltz je také vybavený víc než dost." Jak může vědět o tom, že mám kompletně vyzbrojenou loď? Ještě abych ji mohla ovládat, a dostanu nás pryč. Ozvalo se cvaknutí, jako když někdo odjišťuje zbraň. "No, a kdybyste se sem náhodou přeci jenom dostali, tak… se budu bránit."
Ta Songová se pěkně od rány, pomyslela si Mary, stále schovaná pod hlavním panelem. Nejraději by teď svou mamku objala, aby se ujistila, že je v bezpečí, ale zaprvé z ní viděla jenom nohy a zadruhé, kdyby jednu z nich obejmula, Jenny by se mohla leknout a tím ji prozradit.
"Co na to říkáte?" zeptala se River.
Muž se zasmál. "Tak to se rád podívám."
Vtom Jenny zmizela.

* * *
River Songová se posadila do pilotního křesla před chvílí ukradeného vězeňského modulu. Mezi personál Bouřkové cely přibyli dva noví mladí dozorčí a zrovna hlídali spolu. Takovou šanci nemohla promrhat. Ještě vůbec nevím, kam poletím, možná zkusím najít Doktora, když nebude mít moc práce. Ale hlavně zjistím, jak rychle tahle potvůrka umí létat. Snad si nevšimnou moc brzy, že jsem utekla.
Pár desítek minut si pravděpodobně nikdo nevšiml, že je pryč. Dozorci, omámení halucinogenní rtěnkou spolu tancovali do rytmu neexistující hudby. Neměli ani pomyšlení na hlídání, natož aby si všimli, že je River pryč.
Modul se náhle zastavil. Žena zkoušela zprovoznit záložní přísun paliva a svítit sonickým šroubovákem - dárek od Doktora k jejím narozeninám - kolem sebe. Nic nepomáhalo. Vstala a podívala se ven. Musela vypnout světla, aby vůbec něco viděla. Tam, hvězdy, dvě vzdálené planety, mezi nimi i Sto. Vše v pořádku. Až na oranžové chapadlo, které se právě přitisklo na čelní sklo. River postřehla, že uvnitř jedné z přísavek je něco podivně kovového. "Organika kombinovaná s mechanikou? To by Doktora určitě zajímalo," zamumlala.
Pak jí výhled zakrylo okno videohovoru.

* * *
Jenny vytáhla z pouzdra, které jí viselo u pasu, pistoli a rozhlédla se kolem sebe. Holohlavec v křesle. Koberce, ale pod nimi kovová podlaha. Strop průměrně vysoký, se světly zabudovanými dovnitř. Jeden únikový východ, to je důležité, kdybych utíkala. A že uteču. Vedle ní stála žena s obrovskou hřívou kudrnatých vlasů.
Blondýnka namířila zbraň na muže. "Co od nás chcete?" Ten se naoko vyděsil. Zvedl ruce nad hlavu.
"Já? Nic, jenom dělám mluvčího. Ale moji pánové chtějí Doktora."
"A co jako my? Nevíme, kde je. Nemůžeme to vědět," vysvětlovala River. Otočila se k Jenny. "Ahoj Jenny. Jak se mají Mary a Sue?"
"Sue?" Zamračila se.
Druhá žena jenom máchla rukou. "Na to cestování časem si nikdy nezvyknu. Promiň. Já jsem River Songová." Zamrkala a ušklíbla se. "Spoilery."
Muž, zjevně uražený nedostatkem pozornosti, zatleskal. "Nerad vás ruším, ale pokračujeme! Je to vcelku prosté. Řeknete mi, kde najdu Doktora. Já vás vrátím zpátky na vaše lodě, tedy samozřejmě až po ověření informací." Přerušilo ho hluboké zachrčení, které rozvibrovalo celou místnost. Přitiskl prst na sluchátko. "Snažím se. Už to nebude trvat dlouho," řekl. "Snad," dodal.
Jenny se odvážila promluvit, pro jistotu neustále svírajíc pistoli. "Co s námi uděláte, když vám to neřekneme? Zabijete nás? Jestli jo, jak si tím pomůžete? Myslíte si, že když se o tom Doktor doslechne, tak se naštve a najde si vás sám? Že vám sám naběhne do pasti?" Poslední otázku skoro křičela. "Vážně doufám, že se pletete," zašeptala.
"Kdyby to bylo tak jednoduché, tak poletíme k planetě Zemi a budeme vyhrožovat zničením. Problém je v tom, že ho nemůžeme naštvat, jinak nám nepomůže."
"River se uchechtla. "Tak za tenhle únos vás určitě pochválí."
Zarazil se. "Únos? To prosím ne. Jsme v kritické situaci a tohle je opravdu poslední řešení. Hledali jsme ho všude. Nikdo jiný by nám s tou věcí nepomohl." Zatvářil se zoufale. Ztišil hlas až do šepotu. "Kdyby záleželo na mně, tak vás pustím. Ale to víte, rozkazy jsou rozkazy." Teatrálně si povzdechl. "Ještě jsem vám nevyložil tu druhou část," řekl pořádně nahlas. "Když ho nenajdeme, když ho nenajdete, tak tu skončíte s námi."
"Tak to bych vážně nechtěla," zasmála se Jenny.
River se přidala. "Možná bych radši umřela, než zůstat tady." Nasadila přehnaně zhnusený výraz, vyjadřující, že kdyby měla na výběr, nezůstala by s ním v jedné místnosti ani o vteřinu déle.
"Vy to asi nechápete. Tahle loď je kombinace lodi a živočicha, jako bylo před pár stoletími ta velryba. Pojmenovali jsme ji Kétó, podle jedné pozemské báje. Ale pak se zbláznila. Dveře se otvírají a zavírají, jak chtějí…"
"To znám," špitla blonďatá žena a uklidila pistoli.
Muž si její poznámky nevšímal. "…motory vypadávají a jednou dokonce zavřela část posádky na jedné palubě a nechtěla je pustit ven. Museli použít laserové řezáky, jenže to Kétó ještě víc ublížilo. Má totiž cit i v kovových částech a tohle ji opravdu bolelo. To kvílení se nedalo vydržet. Máchala chapadly jako šílená, málem tím srazila jeden obydlený asteroid z jeho oběžné dráhy."
Sepjal ruce jako v modlitbě.
"Prosím. Musíte nám pomoci. Kétó umírá a potřebuje Doktora."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

SČÍTÁNÍ WHOVIANŮ

---> WHOVIAN? KLIK! <--- 100% (212)

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 27. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

To výpadá zajímavě, už se těším na další část. Jen v pasáži: "To znám," špitla blonďatá žena a uklidila pistoli. Nevím,  jestli je to River nebo Jenny, ale spíš sázím na Jenny podle toho, že to špitla a to sedí spíše na ni. ;-)

2 Norrora Norrora | Web | 28. prosince 2014 v 10:35 | Reagovat

[1]: Díky. :-) Zaprvé, pistoli měla vytaženou Jenny (River s ní jenom vyhrožovala), zadruhé, Jenny měla přece na Waltzu problém s dveřmi, zatřetí, i přes to, že má River také světlé vlasy, "blondýnka" je v tomto příběhu jedině Jenny a začtvrté, spíš to sedí na ni... ano, je to Jenny. :D

3 Anie Anie | Web | 28. prosince 2014 v 14:56 | Reagovat

[2]:  Jo mně to pak taky došlo, když jsem o tom víc přemýšlela. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama