31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Ostrovy sta divů - II.

1. října 2014 v 8:13 | Norrora |  Ostrovy sta divů
Další kapitola Ostrovů sta divů!
(Prý "budu vám to dávkovat asi po třech týdnech". Termíny nesnáším.) Pokračuju v opravování, ještě mě čeká asi dvacítka normostran textu, který musím příšerně pozměnit. Nádhera. A to jsem se ještě nedostala k těm podstatnějším věcem, zato ke dvěma dalším mrtvolám a tak dále. Dětská fantasy jako vyšitá. :D
Nutně potřebuju něco udělat s Theofano, třeba jí přidat novou mechanickou osobnost nebo něco podobného. (Trochu moc podobné kyberplánovači.) Mohla bych ji skoro utopit a pak do příběhu přidat kouzelný saxofon. A kouzelného skřítka. A kouzelnou kmotřičku vílu s růžovým kočárem... (Napište mi to třeba do komentářů, mám náladu na mrzačení svých postav.)
Předchozí díly:



Dny mu připadaly nesnesitelně dlouhé. Kirrovi začínala skála lézt na nervy, pobýval na ní už šestý den. Každé ráno našel novou vodu a misku jídla, které ho ovšem nemohlo dostatečně nasytit. Ale na přežití ta trocha stačila. Dávno už zanechal pokusů rozbít řetěz nebo vytrhnout ho z kamenné zdi. Stále držel pevně, jakoby tam byl odjakživa. Hloupá magie.
Jednou v noci nemohl usnout. Ležel na skále a přemýšlel o možnostech úniku. Někdy okolo jedné hodiny ranní začala stěna lehce žhnout. Objevil se ohnivý kruh, který měl asi dva metry v průměru. Z něj vystoupily dvě mužské postavy, byli to Erin a Tornade. Stejně jako před týdnem se chovali velmi obezřetně. Kirr ležel bez hnutí, mělce dýchal a modlil se, aby si nevšimli, že je vzhůru. Ale očividně se k němu nechtěli vůbec přibližovat. Přemýšlel, jestli portál rozlomí kouzlo řetězu, když jím proskočí. Pořád se tvářil, jakože tvrdě spí.
Tornade, který nesl jídlo a pití, ho opatrně překročil. Rozhodně nestál o to, aby hocha vzbudil. Položil džbán i misku na zem. Právě když se chystal překročit Kirra podruhé, chlapec vyskočil a podrazil mu nohy.
"Erine, pomoc!" volal Tornade, když se sbíral ze země.
Erin, postávající u jiskřícího portálu, vyrazil kamarádovi na pomoc. Na to Kirr čekal. Přikrčil se a oba muži do sebe narazili. Chlapec neskutečnou rychlostí proběhnul plamenným kruhem a přistál na koberci. Řetěz skutečně prasknul, takže mu na noze zůstal asi jenom tucet článků. Povedlo se mu to. Byl volný!
Z druhé strany se ozval křik. "Honem, běž, ten kluk nám nesmí utýct!" řval Erin. Kirr se rozběhl chodbou. Nevěděl, kam utíká, hlavně pryč od těch dvou. Za sebou slyšel pravidelné dusání dvou párů nohou. Před sebou viděl dvě chodby. Bez rozmýšlení zabočil doleva a po dalším ohybu chodby zjistil, že je ve slepé uličce. Rozhlížel se, jestli neuvidí třeba židli, kterou by mohl použít jako zbraň. Obrátil se zády ke zdi a odevzdaně čekal na své pronásledovatele. Bude se s nimi rvát ze všech sil. Zpátky na skálu ho jen tak snadno nedostanou.
Dvojí kroky mezitím zpomalily. Jeden z mužů, Erin, opatrně vykoukl zpoza rohu.
"Je tam. Hezky si naběhl do pasti! Běž pro pomoc, já se ho pokusím zadržet co nejdýl." prohlásil Erin.
Tornade nemeškal a odsprintoval pryč. Kirr nechápal, proč se ho oba tak bojí. Bohužel si nepamatoval nic ze své minulosti, natož, že by si někdy znepřátelil mága. Neznal nikoho, kdo by něco takového dobrovolně udělal a přežil do druhého dne. Ale podle všeho byl, alespoň pro někoho, opravdu hodně důležitý.
Erin k němu váhavě popošel o několik kroků, ve tváři vepsaný bojácný výraz. Mezi prsty se mu objevila malá plamenná koule, která se neustále zvětšovala. Čaroděj ji holýma rukama tvaroval. Po krátkém rozmýšlení nasadil odhodlaný výraz a nakonec ji vrhnul po chlapci. Kirr nevěřícně sledoval, jak se na něj řítí ohnivá střela. Stál jako solný sloup, neuhnul ani o kousek a už se připravoval na bolest. Ta nepřišla. Koule se několik palců před jeho hrudí zastavila o neviditelnou překážku, vzápětí se odrazila zpátky k mágovi. Síla ho odmrštila na protější stěnu. Na Erinově hrudi se objevil hořící květ a začal se rychle šířit po celém těle. Kirr nevěřícně koukal na čarodějovo tělo. On, obyčejný kluk, nepřímo zabil kouzelníka! Chlapec si nedokázal představit, co by oheň udělal s ním. Když se vzpamatoval, oběhl Erina a vydal se pryč.
Podařilo se mu vylézt jedním z přízemních oken do blízkého lesa, jakoby cestu znal nazpaměť. Uvědomil si, že teď ho budou stíhat za zabití mága a za kdovíco ještě. Nevěděl, kam se vydá dál nebo co bude dělat. Pokládal za hlavní věc, že je živý a na svobodě.

***
Když zazněla siréna, nastal zmatek. Poprvé se rozezněla před několika lety, když se jedna loď odvážila moc blízko k hornímu ostrůvku. Od té doby už nikdy. Ale všechny děti věděly, co mají dělat. Zero otevře portál na pevninu, děti v lese počkají do té doby, než se všechno uklidní. Tak to udělali i tentokrát, neobešlo se to bez strkání a křiku za strany k smrti vyděšených prcků. Kyklop z opatrnosti kruh zase uzavřel, aby jím někdo nepovolaný neprošel přímo do Jeskyně znovuzrození a zůstal na druhé straně.
Se zábleskem fialové se v největší jeskyni zjevila ženská postava, oblečená v křiklavě purpurových šatech. Rozhlédla se kolem sebe. Siréna ještě pořád doznívala a jedním z tunelů se blížilo něco hodně těžkého a mocného. Kde ta pitomá holka je? Znovu se zatočila na místě a zmizela těsně předtím, než se za rohem objevil Zero.
Theofano se oddělila od ostatních a vydala se prozkoumat okolí. Větvičky jí odletovaly od pásů s tichým křupáním. Terén se postupně zvedal do mírného kopce. Po několika set metrech zastavila, počkala, až lehký vítr rozfouká zplodiny jejího motoru a zhluboka se nadechla. Čistý lesní vzduch voněl po borovicové pryskyřici a tlejícím listí. Ze všech stran se ozývali ptáci, kteří asi neměli nic jiného na práci, než zpívat. Těsně před dívkou přistála Modruška a její dva zobáky se začaly překřikovat v duetu. Jakoby tady vládl věčný klid a mír, který nic nemohlo narušit.
Z křoví se ozvalo zaječení.
"Ááá! Pomóc, zrůda!"
Zdrojem hluku byl asi patnáctiletý chlapec, který na Theofano třeštil své hnědozelené oči. Očividně se ještě nikdy nesetkal s mechanickým člověkem. Pomalu couval, po několika metrech se otočil a začal utíkat opačným směrem, než dívka stála. Theo se ušklíbla, prudce trhla pákou a vyrazila za ním. Až se vrátíme, Zero mi určitě přidělá ovládání přímo do hlavy, když ho o to poprosím. Z těch pák citelně bolí ruce. Opravdu nepotřebovala, aby někoho přivolal a tím všechny prozradil. Manévrovala mezi stromy a každou vteřinou chlapce doháněla. Ten sotva popadal dech, ale strach mu dodával sílu.
Vtom se mu noha nešťastně zasekla pod kořenem a než před sebe stačil natáhnout ruce, praštil se hlavou o kámen a - za posledních pár dní už podruhé - upadl do milosrdného bezvědomí. Dívka po něm natáhla ruku, přitáhla si tělo blíže a podrobněji si chlapce prohlédla. Vypadá docela pěkně. Ne, pozoruhodně pěkně. Kdyby nebyl takový srab…
Prohlédla si jeho zranění. Pádem si roztrhnul kus kůže na čele, z rány pomalu vytékala krev a barvila okolní zem načerveno. Měl o trochu kratší vlasy než ona, na sobě otrhané oblečení, které lehce páchlo rybinou a mořskou solí. Okolo jedné nohy měl kus krátkého, pozoruhodně lehkého řetězu. Chlapec vypadal hodně pohuble, jako by několik dní pořádně nejedl. Theofano přemýšlela, co s ním dělat dál, jak se o něj postarat. Nakonec ho opatrně naložila na svojí dolní část těla, jednou rukou řídila, druhou ho přidržovala, aby nespadl. Pomalu se rozjela zpátky k ostatním.
Když dojela přesně na výchozí místo, s úlekem zjistila, že jsou všichni pryč. To už se vrátili? Třeba si všimnou, že chybím, a vydají se mě hledat! pomyslela si. Určitě. Když se do večera nikdo neobjevil, uvědomila si hroznou skutečnost.
Je bez jídla a pití, na neznámém místě a k tomu má na krku kluka, který nejeví známky vědomí a zatím se ukázal jako zbabělec. Opravdu skvělé vyhlídky.

***
O něco dále se ponuře zasmála zahalená žena.
Tak tady je! Všechno mi vychází tak, jek má. Bude to trvat asi měsíc, ale čekání se vyplatí. Nic pak nebude stát v cestě Velké obnově světa! A já budu ta, která všechno začne, která rozpoutá peklo! Hrdelní smích vyděsil i jejího jinak pokojně ležícího psa. Tiše zavrčel, a když se ubezpečil, že jeho paní nic nehrozí, zase položil hlavu na přední tlapy a tvářil se, že spí.
Teď mám Theofano přesně tam, kde jsem chtěla. Ostatní mají moc práce na to, aby ji zachraňovali. Jsou u mě v žaláři a netuší, jak se tam dostali, ani kdo vlastně jsou. Cha cha cha cha!

***
Kirr se krčil v křoví a modlil se, aby se nevydali ho hledat zrovna sem. Poslední co potřeboval, byla armáda mágů, žíznících po pomstě. Toho muže, Erina, vlastně ani nezabil, jenom se od něj nějakým zázrakem odrazilo čarodějovo vlastní kouzlo. Tak to mi určitě uvěří, zasmál se chlapec v duchu.
Z přemýšlení ho vytrhlo supění motoru a slabé praskání jehličí na lesní půdě. Ještě více se schoulil za keř. Když se odvážil vykouknout, nedokázal potlačit výkřik. Několik kroků od něj stála podivná kreatura, horní část byla jako dívka, dolní se skládala ze dvou pásů a podivné nízké bedny, ze které se ozývalo pravidelné tepání. To ale nebylo na holce to nejdivnější. Opravdu strašidelné byly její tyrkysové oči, slabě zářící jako plamínky dvou svíček.
"Ááá! Pomóc, zrůda!" vyjekl. Já blbec, proč jsem nedržel pusu zavřenou? Teď si mě musí všimnout! Dívka otočila hlavu jeho směrem. Kirr udělal pár opatrných kroků dozadu, pak se otočil a vyběhl opačným směrem. Za sebou slyšel hlasité dunění, hluk stále zesiloval. Doháněla ho. Nemyslel na to, že se musí schovávat před mágy, ale utíkal jako o život před touhle oživlou kreaturou. I když, křoví by mi stejně moc nepomohlo. Musím utéct z Ostrov a to co nejdřív.
"Nesmí mě dohonit, nesmí mě dohonit." opakoval si pořád dokola. Najednou zakopl o kořen a padal. Kirr narazil hlavou o kámen a odebral se do říše snů.
Vidím tunel. Světlo na konci tunelu. Něco mě ale táhne druhým směrem, ke tmě. Mlha, mlha je všude okolo. Občas cítím odporně nasládlý pach krve. Trvá hrozně dlouho, než se mlžný opar začne trhat. Koukám se na celé souostroví z ptačí perspektivy. Snáším se níž a níž, až k Ocasu škorpiona. Na skále sedí malá postavička s okovy kolem nohy. Vylekám se. Poznávám sám sebe, jak jsem uvězněný na ostrůvku. Skrze stěnu vcházejí dvě postavy. Přichází den. Přichází noc. Den. Noc. Den. Noc. Takhle to chvíli pokračuje. Pokouším se zavřít oči, abych další vzpomínky neviděl, ale nemůžu, nejde to. Postavička proskakuje jiskřivým kruhem, rázem se ocitá v Paláci dobra. Souboj. Erinova smrt. Vyskakuje oknem a utíká. Pryč, hlavně pryč od toho zla! Krčí se v křoví. Vidí zrůdu, ječí, zdrhá pryč. Padá na kámen. Cítím, že jsem se vrátil na stejné místo, kde jsem se objevil prve. Teď zamířím ke světlu. Tady je mlhy podstatně méně. Nesouvislé obrazy se střídají. Já, jak bojuji s několika mágy. Plavu pod vodou, dochází mi vzduch, skoro se topím a pak mě obrovský hror zvedá nad hladinu. Další obraz. Držím v ruce malou flétnu, chystám se na ni hrát. Skála se drolí, drobné kamínky mi padají na hlavu. Záblesk. Theofano. Najednou vím, že dívka se jmenuje Theofano, i když ji prakticky neznám. Několik nesouvislých vizí. Skok do kráteru. Rakev, uhlově černá rakev. Tma, světlo. Světlo?
Kirr se s trhnutím probudil. Věděl, že se mu zjevilo něco moc důležitého, ale zapomněl to. Něco o vodě, ve snu byla i The-… Ta obluda, ta dívka měla nějaké jméno, které dříve věděl, ale teď už ne. Jakoby mu něco vygumovalo část mozku. Otupěle se rozhlédl. Ležel na mechu, okolo hlavy omotaný kus látky, kterým prosakovala krev. Široko daleko neviděl jediného člověka ani zvíře. V dálce, za stromy, se třepetal kouzelný prapor Paláce. Přestože byl Palác vzdálený několik mil, jeho vlajku mohli vidět lidé na celém ostrově. Otřásl se. Tam se vrátit nechtěl. Vlastně ani nevěděl, kolik dní uplynulo od jeho útěku, třeba byl mimo několik dní.
Ani nemusel přemýšlet o tom, kdo ho ošetřil a dal mu obvaz na ránu. Ona. Nepoděkoval jí, dokonce před ní ve strachu utíkal. Neměl z toho dobrý pocit a trochu ho hryzalo svědomí. Opatrně vstal a vydal se dívku hledat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu? Klik!

---> klik sem <--- 100% (40)

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 5. října 2014 v 20:36 | Reagovat

Ahoj, můj blog je teď mimo provoz, není to mým zaviněním (tedy možná jo), přenastavovala jesm layout a všechny články zmizely a nové přidávat nejdou, navíc i ten layout je tak zvláštně nastavený. Omlouvám se a budu se to snažit napravit.
Musím si ještě přečíst první kapitolu, snad se k tomu brzy dostanu ;-)

2 Anie Anie | Web | 7. října 2014 v 20:41 | Reagovat

Chyba s blogem opravena.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama