31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Básně i s rozborem

6. srpna 2014 v 13:13 | Norrora
Jak jsem již prorokovala (ono se to snadno prorokuje, když jsem to slíbila a můžu to ovlivnit jenom já), je tady článek s mými básničkami posledního měsíce. Takže tady máte tři "dílka". Opsáno přimo z deníku. (Už mám druhý, hurá. Na obálce je černobílé štěňátko, které přímo žádá o přetvoření na vlkodlaka. Satelitžel, na to je až moc roztomilé.)

***

Mimobáseň

Bájnému tvorovi
Toto je důkazem:
Babička přebývá
V chatrči pod srázem

***
Mytologickému stvoření stačí jako důkaz tvrzení, že čarodějnice bydlí v malé chatrči pod srázem. Ano, vím, úplný intelektuální vrchol. Zásada: zajímavé básničky vznikají v polospánku. Možná bych k tomu mohla ofotit i ten obrázek, co jsem u toho měla. :D

***

Tma

Tma jako v kostele
A hvězdy nad námi
Dvěma
Klony
Je květná neděle
Adresát neznámý
Nezní
Zvony

Konečně odbila
Hodina poslední
Mraky
Kouře
Půlnoční idyla
Anebo polední?
Čelí
Vzpouře

Tma jako v klášteře
A hvězdy nad námi
Třemi
Klony
Jak loutky v opeře
Máváme vlajkami
Jako
Ony

***
Klišé téma, ta tma. Ty "klony" mi vždycky připomenou Sontarany. Většina slušných básniček, které jsem byla schopna napsat (nebo jsem už napsala a někam zamkla) se nemůže rýmovat a já většinou sázím na rým. Podle toho to taky dopadá.
Tvar jako tři písmena F to má schválně, čemuž rozumí jenom pár lidí, co toto pravděpodobně nečtou. Muhahahahah!

***

Neplač

Neplač, dítě, zas se rozední
Budeme tančit na lukách sedmikrásek
Tvůj výdech, snad ne poslední
Přidělal mi pár vrásek

Neplač, dítě, nevzlykej tak moc
Dávno skončil prosluněný den
Přišla sem válka, černá jak noc
Pach zlé smrti vane sem jen

Neplač, dítě, vidím padat hvězdu
A i když dochází ti dech
Brzy budou stát u do města vjezdu
Kovové želvy na kolech

***
Takhle si píšu povídku a pak si uvědomím, že pokračuju tímhle. Je to tematické a ano, týká se to toho překvapení (ve skutečnosti jsem na to zvědavá hlavně já, když už nikdo jiný :D).

Poznámka: Když se snažím psát smutně, vyjde z toho groteska. Když vesele, skončí to jako ultragroteska a když chci spáchat něco ve stylu ultragrotesky, tak to skončí tragicky. (Zhroucení.)

N.

P.S.: Ano, v prvním odstavci je napsáno "satelitžel". Jsem satelitistka. Obnáší to: říkat satelitžel a další podobné odvozeniny, pokusit se alepoň teoreticky vyřešit problém kosmického odpadu na oběžné dráze Země a mít rád/a epizodu Doctora Who jménem Day of the Moon (S06E02).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanna Asia Yanna Asia | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 0:36 | Reagovat

Kovové želvy na kolech! :3 Bože, to je tak nádherný obrat v rámci příjemného veršování o smutném tématu. I když se musí nechat, že prim u mě hraje první báseň článku. Je v ní něco kouzelného.

2 Terrika Terrika | 15. srpna 2014 v 20:09 | Reagovat

Božínku...jejda! Vyrazilo mi to dech!Myslím tvůj poetický talent, ne to slovo "božínku". Píšeš fakt suprově!To jsem sice zjistila už na Běstvině, ale zjišťuji to neustále! :-D

3 Norrora Norrora | Web | 16. srpna 2014 v 21:34 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: Taky díky... Co tvoje psaní? Makej, ať si taky něco pořádného přečtu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama