31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Šílený sen & Scratin projekt

5. července 2014 v 15:33 | Norrora |  Doctor Who články
Salut, dámy a pánové a hermafroditi!
Nedávno (asi v dubnu) jsem zkritizovala fanfiction opravdu brutálním způsobem. Pak jsem napsala něco jako pokus o to, aby lidi pochopili, že jsem to přehnala a vím to. Ale o to tady teď nejde.
Zdál se mi tak naprosto šílený sen, že jsem to prostě musela napsat. Neříkám tomu fanfiction, ale fandreaming.
Původní verze nedopadla nic moc. A pak jsem narazila na Scrat a její projekt One day with one doctor. Normálně bych se nějaké FF soutěže (teda, projektu) nezúčastnila, ale vzhledem k tomu, že mě nikdo nebude hodnotit (snad :D), jsem provedla několik úprav. Přidala jsem Ticháčky a vylepšila (snad :D) dialogy. Ty originální snové jsou totiž na prd.

(Právě jsem vymyslela nové slovo: fandreaming.)

Děj se odehrává mezi 6. a 7. sérií DW. "Hřištěm" je naše škola. Jakákoli podobnost s nyní mrtvými postavami je naprosto náhodná. Se živými už tolik ne.

Vypravěčka není specifikována, zadání znělo, že postava má být jako autor. Klidně si tam dosaďte modrookou barbie nebo amazonku, je mi to vcelku jedno. (Ani jedno nejsem.) Prostě: jméno vypravěčky, věk a její popis zde není. Si domyslete.


"Hej, čekej!"
"Nečekám, ujede mi bus!"
"Ty jedeš busem?"
"Ne, ponorkou. Čau."
"Užij si to. Čau."
Spolužačka odkráčela na oběd a nechala mě samotnou na chodbě. Seběhnu pár schodů a zamířím k šatnám. Je to sice dál, ale zato horší cesta… Prostě nechci jít okolo sborovny a ředitelny. Před rokem se tam podařilo naměřit až moc vysokou koncentraci učitelů.
Dole zase nesvítí světla. Zářivky buď nefungují, nebo někdo vybrakoval vypínač - součástky se vždycky můžou hodit. Skoro se bojí, že na mě z té tmy někdo vybafne. Zase. Seznamte se s inteligentní zábavou lidí, co jednou hodlají udělat maturitu.
Za mnou něco zacvakalo. Nereaguju.
Cvak. Cvak. Cvak.
"Sklapni a odpal, nebo tě zakousnu."
Zním drsně jako hladká mouka a vím to o sobě. Má široká slovní zásoba zůstane pro tentokrát nevyužitá, co kdyby to byl školník.
Cvak. Cvak. Cvak.
Školník, co opravuje ty světla, třeba.
Cvak. Cvak. Cvak.
Pomalu se otočím. Vesmír má opravdu zvláštní smysl pro humor. Při sledování Pána času jsem si pomyslela, že mít jednoho Ticháčka - jak je familiárně nazývám - by nebylo úplně na škodu. Nemám doma žádné zvíře, takže tohle by mi rodiče dovolili. Ani by nevěděli, že něco u nás doma je.
Koukat na něj a nikam jinam. Mozek mi šrotuje jako… no prostě pekelně rychle. Maska? Tak to vyzkouším. Shodím batoh ze zad, otevřu ho a zoufale začnu hledat fix. Netuším, proč ho nemám v kapse u kalhot spolu s mobilem a milionem propisek. Nespouštět oči z té potvory! Teda spíše potvor. Už jsou tu dva. Těkám očima z jednoho na druhého. Rychle si na ruku načmárám dvě čárky - mamka mě za to zabije. Jestli to někdo nebo něco nestihne dřív.
Stojí mě hodně přemáhání, abych uhnula pohledem. Co? Na levém předloktí mám dvě černé šmouhy, zřejmě z toho fixu, co ještě pořád držím v pravé ruce. Ticho? Vždyť jsou vymyšlení… Nejsou, pomyslím si, když se otočím a zírám na něco, co vypadá jako mimozemští muži v černém. Přece jen, mám radši koťata. Klidně černá.
Právě jsem dostala ještě jeden nápad. Vyndávám mobil z kapsy a poslepu ho odemykám. Hned na první pokus. Ikonka fotoaparátu byla někde… tady. Natáhnu ruku směrem k Ticháčkům. Ale ne, skoro vybitá baterka, nemůžu fotit s bleskem! Na obrázku bude jenom tma. Musím je vylákat někam dál. Couvám překvapivě liduprázdnou chodbou a pořád za sebou táhnu tašku. Obejít pingpongový stůl, skrčit se, prolézt zavřenými dveřmi… Jau! V jedné výplni zdi chybí sklo, vždycky lezu tamtudy, neboť jsem líná si otevírat. Teď jsem se o ty pitomé dveře praštila do hlavy. Málem jsem zapomněla, co jsem chtěla. Ti dva jdou za mnou., přesně podle plánu, který nemám. Počkat, to říkal v jedné epizodě Doktor: Víš, co já říkám o plánech? Žádný nemám.
Když mě tady pronásledují neexistující příšery, mohl by se objevit i neexistující hrdina. Jasný jak facka.
"Pozor, mládenci, bude společná fotka!"
Hotovo. Super, teď opatrně zmizet.

Už se mi podařilo pozpátku vystoupat pár schodů na další chodbu. Asi deset metrů ode mě je naše šatna. Nemám od ní klíče, takže budu muset poprosit vrátnou. Jestli si těch potvor všimne, asi zešílí a žádné klíče nedostanu. Zapeklitá situace.
Otočím se a běžím. Nevím proč, ale prostě si chci jít pro bundu, nebo nevím. Proč mám ten mobil v ruce? A kde jsem sakra vyfotila tohle? Vystrašeně zdrhám dál. Hele, ono je odemčeno! Vtrhnu dovnitř šatny a svalím se na lavičku.
Z letargie mě probudí esemeska. Mám tam nastavený zvuk přistávání TARDIS. Vyčerpaně - tolik psychických šoků, jako dneska, jsem ještě nezažila. Rozsvítím displej mobilu, který ale ukazuje nulový počet nových příchozích zpráv a nabádá mě k okamžitému nabití baterie. Neměla jsem ho na přestávky půjčovat kamarádce. A na hodiny sama sobě.
Dobře, tak tedy varianta dvě. Ten zvuk mohl znamenat ještě něco jiného… A jéje, hrdina přichází.
Vstanu a jdu prohledat okolí. Hned ve vedlejší šatně stojí modrá budka. Neobtěžuju se zaklepáním, prostě vejdu dovnitř a zavřu za sebou.
Okolo konzole pobíhá Doktor a pořád něco mačká. Nikdo jiný tu není, kromě mě, samozřejmě. Jdu si promýšlet úvodní věty. Třeba: "Ahoj." Nebo "Máš pěknýho motýlka."
"Můžeš mi prosímtě vysvětlit, co tady děláš?"
Vesmířan si mě konečně všiml.
"A kdo sakra jsi?"
Dobře, jdu lichotit.
"Máš pěknýho motýlka." řeknu s úsměvem, předstíraje, že jsem přeslechla jeho otázky.
"Vážně? Díky. Ale neodpovědělas mi. Co tu chceš? Jak ses sem dostala?"
"Chci pomoc a dostala jsem se sem dveřma. A máš pěknou budku. Je zvenku menší, že?" To jednou řekne Clara. Proč jsem ten spoiler vypustila z úst?
"Jsi první, kdo tohle řekl."
"Dělej, jako bys to neslyšel. Až potkáš někoho, kdo tohle taky řekne, budeš vědět, že je to ta pravá."
"Pravá co?"
"Společnice, chytráčku. Jo a bude ti říkat chytráčku."
"Jak tohle všechno můžeš vědět?" zeptá se užasle Doktor a začne mě zkoumat svým sonickým šroubovákem. Samotnou mě zajímá, co naměří.
"Spoilery."
"Melody?"
"Ne." odpovím rychle. "Znám ji, ale opravdu nejsem River. A nikdy nebudu, neboj se."
Kouká na mě zmateně jako vyoraná myš. Nebo jako lesní včela. Nebo… tak dobře, na barvité analogie teď opravdu není čas.
"Tak kdo teda jsi?"
"Jak jsem už řekla: spoilery! Tak, budu potřebovat tvoji pomoc - tam venku jsou Ticháčci. Dva, víc jsem jich neviděla nebo jsem je nestihla zaznamenat."
Poklepu si na předloktí se dvěma černými čárkami.
"Ticho padne. A jestli ti to nevadí, trochu si tady odpočinu, jo?"
Posadím se na schody. Doufám, že působím nevyhnutelně.
Doktor na mě chvilku nevěřícně kouká. Pak kouká na šroubovák, který určitě naměřil spoustu děsně zajímavých dat o mé maličkosti. Zase na mě. Zase na šroubovák. Asi mi konečně začal věřit, protože vystartuje ke konzoli a zoufale hrabe v něčem pod ní. Postupně vytáhne několik širokých náramků.
"Kolik že jich tam je?"
"Dva."
"Vezmu jich ještě pár do rezervy."
Vytahal asi deset náramků a nacpal si je do kapes. Mimochodem, ani trochu se nevyboulily. To bych potřebovala. Možná si v jeho nepřítomnosti vypůjčím pár kusů oblečení. Když ovšem trefím do šatny - jestli si to dobře pamatuju, tak první doleva, druhá doprava, třetí doleva, pak rovně, pod schody, kolem popelnic a jsou to páté dveře nalevo. Na tyhle věci jsem expert. Myslela jsem, že se to nikdy nebude hodit.
"Na nic nesahej, nikam nechoď, nikoho nepouštěj dovnitř a… můžu si půjčit ten fix?"
S úsměvem mu ho podávám. Doktor se taky usměje.
"Díky. Hned jsem zpátky! Geronimo!"
Za vesmířanem se zabouchly dveře a já zůstala sama ve vesmírné lodi. Hurá! Překvapivě se nehodlám vzdalovat. Jenom vyfotit pár snímků.

Dalších pět minut fotím jako šílená, dokud mi definitivně nechcípne baterka. Stejně je to dost slušný úlovek - interiér TARDIS, selfie před konzolí a zase interiér, detaily konzole… Snad se mi někdo nebude pokoušet dovolat. Třeba mamka nebo jiný rodinný příslušník by dělal extrémní povyk. Babička by možná uvědomila i NSA, co já vím. Asi za patnáct minut bych měla být doma. Jestli se Doktor nevrátí do deseti minut, tak prostě jdu.
Přesně za sedm minut - na jedné z obrazovek měl hodiny - byl zpátky.
"Jsem tady!"
"Super. Co jsi s nimi udělal?"
"Teleportoval je na jednu moc hezkou planetu. Touhle dobou už by měli být zamrzlí v ledu. Ještě nějaké otázky?"
"Ano. Vezmeš mě prosímtě domů?"
"Hned, jenom si něco vyřídím."
Dostala jsem nápad. Tak fenomenální, až se mi tomu nechce uvěřit.
"Tak mě napadlo, nemohl bys udělat ještě jednu věc? Něco, coby možná udělala River?"
"Povídej."
"U nás v jídelně je jedna krásně bílá stěna. Sice to není nejstarší útes ve vesmíru, ale stejně by bylo boží, kdyby se tam přes noc objevil nápis, ne?"
"Jaký nápis?"
"Zlý vlk."
Doktorovi se trochu zamlží pohled. Zamrká. Ještě na Rose úplně nezapomněl a pořád mu to trhá srdce. Obě.
"Možná jsem vesmírný opravář a šílenec, ale čmárat na zdi?"
"Tvá žena čmárá na všechno. Domoboxy, skály, nic si před ní nemůže být jisté."
Koukne na mě. Společně se zasmějeme.
"Takže, plán, který nemáš, je jasný. V noci, hned proti dveřím do jídelny. Sundej ty papírové serepetičky, co tam visí už pár let.
"A, v jakém jazyce?"
"Anglicky. Bad wolf."
"Dobře. Tak, kdepak bydlíš?"
"Víš co? Prostě mě vysaď třeba… u nemocnice. Tam jezdí hodně autobusů."
"Nechtěla… nechtěla bys cestovat se mnou?"
"Hrozně ráda, ale možná příště. Až se potkáme." On neví, že tohle je naše první a zároveň poslední setkání. "Mimochodem, nemohl bys mi nechat na památku toho motýlka? Máš jich přece spoustu a já doma nemám nic tak cool."
Je to podobné jako šplhání u učitelů. Usmívat se a nenápadně lichotit. Úspěch zaručen.
"Tak jo. Drž se, startujeme!"
Doktor zmáčknul pár tlačítek a TARDIS se začala třást. Ten její zvuk prostě miluju.
Popadnu batoh a zamířím ke dveřím.
"Počkej, ještě ten motýlek!"
Vesmířan mi hodí smotanou látku. Černý! Paráda! Otevřu dveře budky a rozhlédnu se. Opravdu stojím u nemocnice a právě přijíždí autobus. Nikdo si budky nevšímá. Nikde tady není žádný Whovian, co by nadšeně ječel? Je to vlastně dobře, nechci na sebe upoutávat pozornost.
"Sbohem. A díky."
"Ahoj!"
Je to šílenec. Můj oblíbený šílenec.

"Vyslechněte prosím hlášení školního rozhlasu. Pokud je nějaký svědek vandalismu v jídelně, ať se dostaví k zástupci ředitele. Pachatele čeká kázeňský postih. Konec hlášení."
Druhý den ve škole jsem se zoufale nudila, dokud se neozval rozhlas. Celý zbytek dějepisu jsme o tom debatovali. Nikdo nevěděl, že by něco v jídelně bylo. Úvahy o tom, co se vlastně stalo, nebraly konce. Rozmlácené stoly? Jídlo všude kolem? Graffiti? No, skoro.
Hned o další přestávce se celá třída vyhrnula ven. Dveře jídelny byly otevřené a nám - i ostatním třídám, které jsou neméně zvědavé - se naskytl pohled na nádhernou fresku.
Rosiny zlaté oči a velký nápis Bad wolf. Precizní práce. Jak tohle někdo může nazvat vandalismem?
Někdo mi poklepal na rameno.
"Nevíš o tom náhodou něco? Jseš ideální kombinace - koukáš na Pána času, máš talent na kreslení a o průšvizích ani nemluvím…"
Se sladkým úsměvem se na spolužáka otočím a podívám se mu do očí.
"Ne. Tak tentokrát opravdu ne."


Btw, bála jsem se, že se těch pět normostran nenacpe do článku. Naštěstí jo.
Neodsuzujte mě. Prostě pokus, zkusit se má všechno. Odcházím snít. :D
N.

P.S.: Potřebuju vědět váš názor. Co je dobře, co je blbě. Tolik nekoukejte na děj, ale hlavně na to pojetí. Moc stejných slov? Moc pomček? Málo popisů? Moc popisů? Prostě vás štve má existence? Nebojte se ozvat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

SČÍTÁNÍ WHOVIANŮ

---> WHOVIAN? KLIK! <--- 100% (214)

Komentáře

1 belldandy belldandy | E-mail | Web | 8. července 2014 v 13:01 | Reagovat

Jako fanfikční čtenářka a fanynka Doctora Who se nějak cítím vázána reagovat. :)

Takže napřed musím zdůraznit, že se necítím jako pravá na to takové věci posuzovat, takže to ber jako čistě mé soukromé dojmy. Nejsme učitelka ČJ, ani literární kritik. Ber z toho vážně jen to, v čem máš také podobný dojem nebo ti to potvrdí další lidé. :)  

Moc stejných slov?
Ničeho takového jsem si nevšimla.
Moc pomlček? Nezdálo se mi. Teda já jich používám obvykle víc, takže mě nemusíš brát vážně.
Málo popisů? Moc popisů?
Vyrovnané. No, nějak ten děj odvyprávět musíš. Takže OK. Možná obojí víc střídat, ale zas tak moc přesvědčená tom nejsem.
Já bych asi častěji dělala odstavec. přijde mi to přehlednější.

Říkáš na příběh nehledět? Hmm...
Nedbat žádosti autora v FF je docela čtenářovo faux pas. No, ale takové faux pas dělají i jiní. Zrovna k tomu mám totiž chuť něco dodat. :(

Chybí mi tam víc něčeho, co by i na té malé ploše víc charakterizovalo Doctora. Možná popisů toho, jak se tváří, jak si urovná motýlek a tak ... Teda ne, že by ses nesnažila. Já to tam vidím: motýlek, "Geronimo". :)
Mimojiné to "Geronimo" mi tady nesedlo. Je to výkřik parašutisty vrhajícho se z letadla. Mělo by při něm jít o něco fest nebezpečného, tady mi to proto nesedlo.
To víc IC charakter to je alfa/omega fanfikčního psaní. O tom se vždycky musí mluvit. :)
A ještě k tomu tohle: Je to Doctor, nech ho zářit! Ty ho tady trochu zastiňuješ. nech jeho jednat a být aktivním. Já to teda cítím tak, že to on má vždycky všechny zastiňovat.

No a ještě tohle k ději. Největší problém mám s tím, proč a jak se, co děje. Nicméně hodně vysvětluje to, že je to tvůj sen. Ten logiku nepotřebuje. Nicméně povídka obvykle jo. Proč tam Doctor vlastně byl? Jaký je vztah mezi fikčním a tvým světem v této povídce? A tedy, proč o něm vlastně tolik víš? Je-li to kvůli sledování seriálu, kde se vzal v naší realitě?  

Za sebe přidávám ještě radu, abys povídku s takovým námětem nikdy nepublikovala na fanfikčním webu. Myslím, že je příliš osobní, orientovaná na tvé potěšení ze setkání s oblíbenou postavou a světem a že ostatní FF čtenáři si ji nejspíš neužijí jako ty.
Teda napadlo mě, jistá si nejsem, že být tam víc těch školních reálií, mohli by si to užít minimálně tví spolužáci v tom, že se to odehrává tak v jejich světě.  

Celkově ... já mám dojem, že slohově je to OK. Velmi vážně pochybuji, že bych něco takového ve dvanácti sama stvořila.

2 Norrora Norrora | Web | 8. července 2014 v 14:20 | Reagovat

[1]: Díky. :-)
Odstavce: Mám pocit, že jich dělám až moc, tak jsem to zkusila trochu omezit.

K popisu Doktora: Bála jsem se, že ti,
co dokoukali celou sedmou sérii (já ještě ne), by našli nesrovnalosti. Chování 9 nebo 10 bych asi popsala líp, takže tady jsem se tomu vyhnula. Původní nápad "něco napsat" jsem měla s devátým, ale pak mé podvědomí stvořilo tohle.

Geronimo: Vím, že to tam nesedlo, mělo to symbolizovat, že vyběhl ohromnou rychlostí. :-D (No dobře, kecám, obhajuju se.)

Děj: Ano, prosím, nevyjadřovat se tolik k té věci, sny jsou holt sny, díky, že to tak přijímáš.
Ano, tolik ví(m), protože jsem tam přímo zmínila sledování čehosi jménem "Pán času". Vztah mezi světy? Je to přece jeden svět! Nebo takhle - tamto JÁ existuje v Doktorově světě se vzpomínkami z tohoto světa... Divný. 8-O :-D

Publikace: Na FF webech nikdy nepublikuju, nemám je moc ráda. A máš pravdu, je to hodně osobní.

Reálie: Čtenář si neznámé prostředí většinou představí podobné tomu, které už zná. Málo popisů v knihách mi vyhovuje, ostatním možná ne.
Mí spolužáci si zase neužijou tu "DW realitu".

Celkově: Ještě jednou děkuju, žes to celý přečetla. Pět normostran, brr...

P.S.: Už je mi 13. Tudududum... :D

3 belldandy belldandy | E-mail | Web | 8. července 2014 v 15:57 | Reagovat

Asi tak, já sama bych těch těch odstavců udělala víc. Klidně i dvojnásobně nebo trojnásobně víc.  

Nicméně, v tomto jako v dalších případech platí: Ty jsi autor. Tobě text patří a bude takový, jaký ho chceš ty.

Jen k tomu, že ti patří také ta nutnost nebo ta odpovědnost snést komentáře čtenářů, když ho někde vystavíš. A někdy je to nelehká věc. :)

Obhajuj se, to autoři na internetu dělat dělat musí. Někdy se obhájí líp a někdy hůř.  

PS: Zas tak dlouhý to nebylo. Ale čtení je hold něco jiného než psaní. :)

4 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 10. července 2014 v 12:00 | Reagovat

Mě se to vážně líbilo, dostala jsi mě s tou vyvoranou myší. Taky bych chtěla takovýhle sny. Nic z toho, na co se práš jsem nenašla. Nic moc mi tam nevadí, akorát u scény s Ticháči jsem nejdříve nepostřehla, že první Ticháč přišel. Možná by se hodilo tao tam prostě nějak nacpat, že se tam objevil. Náznaků je tam dost, ale stejně mi to chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, že tam opravdu je. (Možná jsem ale prostě hloupá.) :-)
Jinak se mi líbí slovo fandreaming. Chtělo by to přidat do Oxford Dictionary (nebo jak se to jmenuje). Když už je tam i slovo Whovian. :-D

5 Lanevra Lanevra | Web | 10. července 2014 v 14:27 | Reagovat

Původně jsem komentář psát nechtěla, ale byla jsem o to požádána, takže jsem se nakonec rozhodla, že ho napíšu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

1) Málo uvozovacích vět
Uvozovací věty slouží k navození obrazu toho, co mluvčí v tu chvíli cítí, jak se tváří nebo jakým hlasem mluví. Pokud toto chybí, nejen že si čtenář nemusí umět představit jakým tónem postava mluví, hlavně se u delších děl, zejména pokud se na rozhovoru podílí více aktérů, může snadno ztratit v textu. Pro psaní souvislého textu příběhového charakteru jsou uvozovací věty absolutní nezbytností.

2) Veškeré pomlčky jsou zbytečné
Nic víc se k tomuto bodu asi říct nedá. Nenašla jsem jediný případ, kdy by bylo nutné pomlčku použít.

3) Krátké věty
V mnoha případech by se věty daly spojit v souvětí vhodnou spojkou nebo čárkou. A nebo, ještě lépe, rozvést do širšího popisu prostředí, myšlenek a emocí.

4) Čas
Vnímám tam jistou časovou nekonzistentnost. Nejspíš si chtěla vyjádřit, že se to děje teď, jenže psát tak je ošemetná věc. Rozhodně se to nehodí vždy a většině čtenářů to nesedne do huby. Jednoduše nevidím nic špatného na tom, aby byl příběh psán takto:
Spolužačka odkráčela na oběd a nechala mě samotnou na chodbě. Seběhla jsem pár schodů a zamířila k šatnám. Je to sice dál, ale zato horší cesta... Prostě jsem nechtěla jít okolo sborovny a ředitelny. Před rokem se tam podařilo naměřit až moc vysokou koncentraci učitelů.

5) Nedostatečný popis prostředí
Četla jsem tvou odpověď na podobnou belldandinu "výtku". Ano, máš pravdu, že si čtenář představí, co jemu je blízké, ale spoléhat na to jde jenom u věcí všem známých a také v případě, že tam o to prostředí tolik nejde. Naneštěstí tady o něj jde dost na to, aby byl podrobnější popis třeba. Jsou tam dvě velice konkrétní prostředí, tedy tvá škola a TARDIS. Kdo nezná tvou školu si ze sporého popisu udělá těžko obrázek toho, kde se nacházíš. Na druhou stranu ti, kteří netuší, jak vypadá TARDIS, si pod „selfie před konzolí“ mohou představit něco úplně jiného, než jak vypadá interier TARDIS. Zrovna konkrétně ty „konzole“ jsou dost zavádějící výraz, například proto, že konzole ve Star Treku jsou naprosto odlišné od těch v TARDIS, ale pořád je to zváno konzola. Není třeba TARDIS popisovat dopodrobna, stále lze předpokládat, že povídku budou číst hlavně fanoušci DW, nicméně styl příběhu, pointa příběhu, celkový smysl příběhu, vyloženě nabádá k tomu, aby se hlavní hrdinka (ty) rozplývala nad TARDIS a tím zároveň poskytla dostatečný náhled nezasvěceným. Ostatně psaní v první osobě je na nadšené vzdychání nad milovaným prostředím a postavou, naprosto ideální.

Pouhé dva body k ději
1) Doctor je zcela mimo charakter.
2) Humor v příběhu vnímám jako toporný a nevtipný.

Samotná zápletka by nebyla vůbec špatná, pokud by byla dostatečně a vhodě rozepsaná, jednoduše kdyby to mělo nějaký příběh. Celkově to na mě budí dojem, že je to začátek, vynechaná zápletka a hlavní děj, a na ten začátek rovnou napojený konec a závěrečná scéna. Sny takové být mohou, povídky už bohužel ne, protože pokud autor naznačí děj, možnost zápletky, a pak bez skutečného děje skočí na konec, povídka poněkud ztratí na smyslu. K tomuto je dobré dodat, že zde záleží na formě textu. Kdybys to pojala jako prostý popis snu, bylo by to něco úplně jiného, než když si tomu dala formu povídky se vším všudy včetně přímé řeči.

Nedá mi to nezmínit se o normostranách. Pět normostran není žádný velký počet, zvláště ve světě internetového psaní, ať už se jedná o originální povídky nebo fanfiction. Kupříkladu má poslední povídka, kterou považuji rozhodně za krátkou, má dvanáct normostran.
Tohle je ovšem častý a chybný názor zvláště začínajících autorů, podle kterých, když bude text krátký, čtenář ho spíš přečte. To není pravda. Pokud je povídka dobře napsaná a má příběh, čtenář u ní klidně stráví hodiny a bude číst do jedné do rána, i když by to znamenalo přečíst sto padesát normostran najednou. Na druhou stranu může být text díla krátký jako tento komentář a přesto čtenář v půlce zavře kartu prohlížeče, protože ho jednoduše povídka nebaví.
Vím to z vlastní zkušenosti, jako čtenář, který se ve tři ráno potácí spát a ještě nemůže usnout, protože si nestačil dočíst dlouhou povídku, kterou má zrovna rozečtenou.

Přes veškerou kritiku chci říct, že podle mého nepíšeš špatně, ve skutečnosti naopak, vzhledem k počtu publikovaných povídek (a ano, vzhledem k věku). :-)

Nakonec; komentář mám rozepsaný už druhý den, pokud jsi něco změnila (což, vzhledem k tomu, co jsem zahlédla v úvodu, je možné) a já to tu přesto zmiňuji, omlouvám se, jednoduše se mi tu povídku nechce číst znovu.

Ještě jedna technická poznámka: Doporučuji používat v případě povídek perex, tedy umístit oddělovač do textu. Perex je malá část textu, která se vždy zobrazuje na hlavní straně tvého blogu, zatím co samotný text (povídka) je k nalezení až po rozkliknutí článku. V případě povídek je nejen hlavní strana přehlednější, hlavně tím možná pár čtenářů donutíš napsat komentář, když už budou mít formulář na komentáře doslova pod nosem.
V případě zájmu je to ikonka čárky vedle ikonky odkazu.

6 belldandy belldandy | E-mail | Web | 10. července 2014 v 19:12 | Reagovat

Tak a teď ještě jednou já. Ozvu se teď a už pomlčím, protože je mi jasné, že už jsem se naobtěžovala dost. Jen tři věci.

1) Přiznání - Ten člověk, co požádal Lanevru o komentář jsem byla já. Myslela jsem si ,že by byl fajn někdo, kdo umí posoudit záležitosti slohu a Lanevra je v takovém případě první, kdo mě napadne.  

2) Oprava - Došlo mi, že když jsem psala, že mi v tvém textu chybí víc odstavců, nemyslela jsem ve skutečnosti odstavce, ale odsazení textu. Pořád ovšem platí, že o tom nejsem nijak zvlášť přesvědčena. Ale takhle jsem to zkrátka myslela.

3)Informace - Myslím, že by tě mohlo zaujmout, že na webu DoctorWho.cz právě vyhlásili literární soutěž. Nemyslela jsem zrovna na to, že by jsi se chtěla zúčastnit, i když ani to nevylučuji... ale možná by ses později ráda podívala, jak píšou DW fanfiction další lidé.

Pravda ovšem je, že DW FF je v české republice pomálu a neznám dosud žádnou , kterou bych si troufla někomu doporučit. Nicméně věřím, že se to bude zlepšovat. A kdo ví, jestli na fanfiction úplně nezanevřeš, tak třeba i díky tobě. :)

A to by mělo být všechno. Jenom ještě ... Pochválila tě ta Lanevra nakonec nebo ne? Doufám, že jo, každopádně pro jistotu zmíním, že mě říkala něco jako: "...nikomu to neříkej (Jejda, já jsem ale drbna.)), ale já si myslím, že píše na svůj věk velice dobře. :-D"

7 Norrora Norrora | Web | 11. července 2014 v 11:06 | Reagovat

[5]: Mám pocit, že tenhle komentář bude delší než samotná povídka. :-D
1) Uvozovací věty
Zkusím jich  psát trochu víc. Nevím, jestli to zvládnu, ale pokusím se.
2) Pomlčky
S tím toho moc neudělám. Svých pomlček se nevzdám, už takhle se při psaní musím hodně omezovat, jinak by jich bylo asi dvakrát víc.
3) Věty
Když se pokouším trochu zrychlit děj, píšu kratší věty. Jestli sis toho všimla, někdy mám zase nehorázně dlouhá souvětí. Prostě nezvládnu něco středně dlouhého v celé délce textu.
4) Čas
Ano, o tom vím a pokusím se s tím něco udělat. Při vyprávění (ústním) odbočuju a dělá mi problém zase navázat. U psaného textu sice vím, kde se napojit, ale neumím to tam slušně nacpat, aby to příliš nerušilo linii. Ono ji to stejně rusí, tak co.
5)Popis prostředí
Vykašlala jsem se na to. Příště zkusím popisovat líp - krajinu a tak vůbec, školní prostory mi nesvědčí.

1) Charakter
Tuším, že se tomu říká OOC. Nevýrazný jako placka by bylo docela výstižné označení pro to, co se mi podařilo spáchat. Vím to, asi mám fobii z toho, že bych někým jiným vytvořený charakter blbě popsala. A Doktor je holt složitá osobnost, do které jsem se neměla pouštět bez opakovaného shlédnutí všech tří sérií s 11.
2)Humor
Nebylo to zamýšleno jako vtipná povídka. Když mě něco napadne, tak to tam přidám, i kdyby se nad tím měl zasmát jenom jeden člověk z milionu (kéž by si to přečetl ten milion).

Normostrany
Perexy, jasně. Takhle jsem si myslela, že člověka donutím si to přečíst. Nebo aspoň přelétnout očima.
(Začínám být nervózní, věty se mi začínají poněkud zkracovat.)

A... děkuju. Moc. Že sis to vůbec přečetla a dobře zkritizovala. Že sis dala práci s tím komentářem, který, jak sama píšeš, ti zabral dva dny. Že mám konečně objektivní názor od - zřejmě - rozumného člověka.

[6]:
1) Přiznání
Áha, říkala jsem si, kdo za tím stojí.
2) Odsazení
Odsazení tady na blogu nejdou rychle udělat, formátování z wordu se přemaže na normální bloky textu, musela bych to všechno ručně odsazovat, odstavec po odstavci.
3) Soutěž
Pravděpodobně to dopadne tak, že dopíšu těsně po termínu nebo to nestihnu dopsat nebo to tam prostě nepošlu, protože mám strach ze soutěží (stejně se jich účastním, i když vím, že nevyhraju).

Btw, Lanevra mě pochválila. Za snahu.
Taky díky, žes ji k tomu dokopala.

P.S.: Právě jsem napsala celý komentář bez smajlíků? Co se to se mnou děje? :-D

8 belldandy belldandy | E-mail | Web | 11. července 2014 v 12:25 | Reagovat

Hele, jestli tě soutěže vážně lákají, tak vy tě mohlo ještě zajímat tohle: odkaz na SOsáky - http://www.sosaci.net/dmd/node/7367  
právě tam probíhá tzv. Letní dobročinnost (http://www.sosaci.net/dmd/node/7365) , ale oni během roku pravidelně pořádají  čtyři soutěže, takže možná někdy dostaneš chuť se zapojit.  

Hele, já se omlouvám, já jsem trochu fanatik do šíření informací. A mám vážný dojem, že to občas docela přeháním. :)

9 Lanevra Lanevra | Web | 11. července 2014 v 14:48 | Reagovat

[7]: Celý můj komentář má přímou návaznost na to, že jsou tvé povídkové texty zbytečně krátké. Možná se dá říct že až absurdně krátké, kupříkladu kapitoly v Ostrovu sta divů.
Naprosto přímo s krátkostí kapitol souvisí málo uvozovacích vět a málo popisů. Ono u ff mnohdy těch popisů tolik netřeba, jak jsem říkala, čtenář je z největší pravděpodobností fanoušek a prostředí tedy zná, ale u originální povídky jsou popisy docela dost nutné. Zvláště pokud je to žánrově fantasy nebo sci-fi, protože tam má autor obrovskou volnost ve vytváření nového. Naneštěstí však to nové čtenář samozřejmě nezná, nevidí autorovy do hlavy, a proto musí autor poskytnout dostatečný popis a nebo dostatečná vodítka pro to, aby si čtenář mohl ten předmět/prostředí/postavu, patřičně představit tak, že jeho vize dostatečně koliduje s představou samotného autora. V tomhle já osobně zároveň vnímám velkou radost z psaní, v té představě, že se člověk s ostatními podělí o svou fantasii.
Nicméně chápu, že někomu prostě nejsou široké opisy po chuti, nepíše je rád a raději je vynechává. Každý autor je jiný, má svůj specifický styl. :-)
A také to celé souvisí s tím, co upřednostňují čtenáři což je, podle mého názoru, v dnešní době spíše menší množství popisů a obávám se, že všeobecně co nejmenší počat stran.

Nehorázně dlouhá souvětí určitě nemáš. :-D O tom tě mohu ujistit jako člověk, který se musí v půlce vlastní věty vrátit na začátek, aby si vůbec dokázal vzpomenou, o čem chtěl psát a co jeho postava hodlala tou větou vyjádřit. :-D

Ano, říká se tomu OOC (Out of Character). Je to dost diskutovaný pojem, zvláště proto, že samotná definice charakteru té které postavy se liší jedinec od jedince nebo alespoň skupina od skupiny. Stejně jako tolerance k tomu, když je postava podána jinak, než ji samotný čtenář vidí.
Máš pravdu také v tom, že Doctor je složitá postava a osobně si myslím, z toho, co jsem doposud četla, že autoři ho často neumí vystihnout tak, abych tomu uvěřila. Takže tím chci říct, že víc jak dobře rozumím tomu, že DW je teď tvůj TOP fandom, ale prostě sis vybrala k napsání první povídky s "cizí postavou" neuvěřitelně složitý charakter. :-D On je celkově fandom DW složité uchopit, kánon je tam rozsáhlí a zasahuje do mnoha časových období, těch skutečných myslím. Hodně je v tom podobný Star Treku. Taková rozsáhlost má své výhody stejně jako nevýhody. Fanoušek musí, nebo by měl, před napsáním ff obsáhnout velké množství dat, na druhou stranu už se na oficiální lince DW podílelo tolik lidí, že se prostě může schovat za ten zástup a tvrdit, že oni také neznali všechno. Mám ale dojem, potvrdit či vyvrátit ho může možná belldandy, že DW je co se týče oficiální linky konstantnější než ST, už jen proto, že v ST  jsou čtyři zfilmované, tedy kánonické, linie, zatím co Doctor je pořád jenom jeden. :-D

:-D Ono je krásné, když máš pocit, že povídku někdo čte, ale komentáře jsou ještě krásnější. Čtenáři - ano, mluvím i za sebe - jsou líní a nechce se jim komentovat, takže je autoři - ano, mluvím i za sebe - musí ke komentování popíchnout. Myšleno samozřejmě s jistou nadsázkou. ;-)

[6]: Nemyslíš odsazením textu to, že na konci odstavce prostého textu je půl řádky mezera a pak teprve navazuje další odstavec nebo přímá řeč? Jestli ano, tak to ve skutečnosti dělá editor blogu/webnode/wordpressu sám, i když se to samozřejmě dá v psacích programech nastavit.

10 belldandy belldandy | E-mail | Web | 11. července 2014 v 15:30 | Reagovat

[9]: Obávám se, že když to teď začneme řešit, tak celou debatu uvrhneme jinam.
Hmm...

Já se cítím v DW stále jako nováček.

Mé hlavní nejasné pocity kolem DW jsou:

1) V ČR je minimum lidí, kteří do toho opravdu vidí. Už dost, když dobře znají obnovené série, jen pár vidělo celého klasika a ještě míň zná aspoň něco z audio-books (které jsou v DW fandomu poměrně obecně přijímány jako součást kánonu) a knižních DW příběhů (první česky právě vychází).

A proto své dojmy mohu tedy porovnávat jen s minimem lidí a zatím nemám sama moc jasno v tom, v čem jsou mé dojmy úchylkou a v čem jsou naopak součástí normy. Takový komentátor Master (který na DoctorWho.cz hodně aktivní) vidí hodně věcí jinak než já a při tom má evidentně hodně nakoukáno.

2) V ČR jsou tedy dvě základní skupiny fanoušku:

První, ta rozsáhlejší, miluje obnoveného Doctora a klasiky nezná. A to lehce pokřivuje jejich vnímání seriálu.
* Black z DW.cz například stále lidem vymlouvá, že by měl Doctor až tak zásadní problém s užitím zbraní. Já s ním tak úplně nesouhlasím, ale je jasné že Desítka v tomhle hodně posunula divácké vnímání.  
*Já sama zas mám dojem, že tihle lidé obvykle zásadně přeceňují význam Rose v Doktorově životě, ale pravda zas je, že já jsem proti Rose docela zaujatá. Nicméně ale Doktor už měl těch společnic...

Druhá skupina zahrnuje pár jednotlivců, kteří milují zejména klasiky (nebo je minimálně znají). Master je zrovna ukázkový případ. :) Tihle lidé posuzují nového Doktora tím starým. Dle mého dojmu občas i zbytečně toho nového odsuzují. Už ten starý Doktor byl totiž tak proměnlivou záležitostí, že nemá cenu se až tak moc zlobit, že teď je ten seriál najednou v něčem jiný.

(Minimálně první Doktor byl hodně jiný než řekněme pátý. A tím nemyslím jen tu postavy, ale způsob, jakým řešili scénáristé jeho příběh.)

Tak, abych se konečně vrátila k otázce: Je DW je co se týče oficiální linky konstantnější než ST?

Nejsem si jistá, ale můj dojem byl do teď spíš opačný. Ale možná by mi to třeba Master vymlouval. :) ST měl vždycky aspoň někoho, kdo řekl, tohle platí, u DW to tak není.
Hádám, že SW, ty jsou díky Lucasovi asi vážně konstantnější.

Norroro,já vím, že teď už řeším věci úplně mimo téma. Jsou to tvoje stránky, takže nás můžeš klidně požádat ať odejdeme. OK?

11 Norrora Norrora | Web | 11. července 2014 v 21:26 | Reagovat

[10]: Ne, hlavně neodcházejte, konečně konverzace na úrovni (dokud jsem se nezapojila :D )!

[9]: Kapitoly OSD jsem sloučila tak, že z původních třinácti jich je pouze 5. Akorát jsem to neupravila tady na blogu. Až v tom budu mít nějaký výraznější posun, tak dám vědět.

[8]: Kouknu na to. :-)

12 belldandy belldandy | E-mail | Web | 13. července 2014 v 0:13 | Reagovat

No, mi jsme si to s Lanevrou nakonec nějak vyříkali po mailu. Mám dojem, že to skončilo nerozhodně. Tak zas někdy jindy... :-)

13 Scrat Scrat | E-mail | Web | 13. července 2014 v 19:05 | Reagovat

Je to úžasný! Je vidět, že máš právo kritizovat ostatní, protože psaní, gramatiku atd máš v malíčku! :-)
Mimochodem, díky za pochvalu u mě na blogu, zvlášť od tebe si toho cením a hřeje mě to u srdce :3 Do Spřátelených tě samozřejmě beru :D

14 Norrora Norrora | Web | 24. července 2014 v 8:28 | Reagovat

[13]: Ou, díky. TAK úžasné to zase není. Když se nějakého textu bojím, nepřečtu si ho po sobě třikrát, což je blbé. :-(
Dík za spřátelení a za příjmutí přátelství na FB (Norrora Terrier).
(Hurá, právě jsem objevila Běstvinskou wifi! :D)

P.S.: Smím ti na FB poslat mé „dílko“ o časových ještěrkách? Až to teda přepíšu do PC. Je do výše zmíněné soutěže. Asi si tu DW knížku budu muset koupit, protože šance na výhru je minimální.
P.P.S.: Nevadí, když se poněkud inspiruji a povídky tady na blogu budou prokládané obrázky? Protože zrovna ty Děti časové ještěrky by to vážně potřebovaly... :-D

15 Scrat Scrat | E-mail | Web | 24. července 2014 v 20:51 | Reagovat

[14]: Klidně mi to pošli :-) Chtěla bych se zeptat, jsi fanynka Sherlocka? Protože až na něj něco napíšu, chtěla bych znát tvůj názor, je dost těžký vystihnout jeho charakter :D
Jo a klidně se můžeš inspirovat, spousta knih má ilustrace od jejich autora :-) :D

16 Norrora Norrora | Web | 25. července 2014 v 6:26 | Reagovat

[15]:  Můj literární vzor mě žádá o radu. Tak to je na mě moc... :-D
Dík, pravděpodobně ti to pošlu v neděli (nejpozději v úterý).
Na Sherlocka koukám (bohužel, vždycky, když chci začít stahovat další díl, tak  místo toho stahuju DW v angličtině. Jsem nemožná.)
(No nic. Pokračuju v tématu.)
Věrohodně napsat Sherlockovu povahu je jedna z nejtěžších věcí v psaní. Obecně, dobrá FF je taky těžká, ale některé charaktery obzvlášť. Ohodnotím cokoliv, když mi to pošleš.
P.S.: Nemůžu něco udělat s tou tvou depkou, abys pokračovala v NS? Zvláště, jestli tam zase bude něco takového, jako „pindaurus pterodaktylus“. :-D

17 Scrat Scrat | E-mail | Web | 25. července 2014 v 11:06 | Reagovat

[16]: Literární vzor? Fakt? Děkuji, to je pro mě pocta :D  :D
Tak fajn, už se na to těším :D
No, to je vlastně jeden z důvodů, proč na Sherlocka mám napsanou jen jednu povídku, ale jsem nucena označit to za lehkou parodii, jelikož to vážně moc nedodržuje charaktery :-D Na to, co už jsem zveřejnila se klidně podívej a pokud něco dalšího napíšu,pošlu ti to :-)
P.S.: Myslím, že ten komentář mě rozveselil natolik, že jdu status smazat a dneska napíšu nějaký ten kousek :D Už mám asi dvě strany (POKROK! :D ) a pomalu s posouvám v ději, ale pak mě vždycky máma vyžene z komplu, takže toho musím nechat a zase zítra :D A velmi mě těší že se NS líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama