31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

LOS Běstvinský

27. července 2014 v 20:54 | Norrora |  Život
Salut, tak už zase žiju!
Předchozí dva týdny jsem byla na Lestním odborném soustředění v Běstvině (stejně se tomu říkalo LOS).
Pokud budete mít možnost se tam dostat, rozhodně jeďte. Dostat se tam chce děsnou dávku trpělivosti, hodně šprtání, dobré nervy, pár korun a odvahu.

První den
Při cestě do Prahy jsem měla strašné obavy, jak zapadnu do kolektivu. Mám je vždycky a velmi neoprávněně. Ještě se to zhoršilo, když si před autobusem a následně i v autobuse skoro všichni s někým povídali.
Hlášky z autobusu:
"...na těch laborkách můžeme dělat úplný hovadiny..."
"...vydržel před zrcadlem klidně půl hodiny..."
"...jel na svatbu svého strejdy..."
Mám takovou strategii - vždy se někoho držet, pokud možno "na stejné úrovni" - stejná věková kategorie a pohlaví. Takže jsem se nenápadně držela jedné z holek, kterou jsem potkala až na místě, protože jela busem z Pardubic a ne z Prahy (Dominika).
Potom jsme měli několik hodin volna. Mezitím jsem se seznámila s dalšími holkami, jejichž jména se mi podařilo zapamatovat až naponěkolikáté (Eva, Terka, Áďa).

"Sociální" zařízení
Kapitola sama o sobě. Na WC pět kabinek počmáraných takovými věcmi, až jsem skoro nemohla věřit, že to opravdu psaly holky. Hlavně ty básničky.
Sprchy se zezačátku tvářily docela fajn, dokud v nich nebylo bahýnko. Bylo dobré sprchovat se ráno, těsně po příchodu uklízečky - nikdo si neštěžuje, že si tam na sebe prostě jenom pouštím teplou vodu (a potichu prozpěvuju).

Eva
Superkapitolka sama pro sebe.
*sedíme na lavičkách, já něco čmárám do deníku*
"Nevím, jestli to znáte, jmenuje se to Doctor Who nebo taky Pán času..."
"Jo!"
Oblíbila si můj mobil, budící zvukem TARDIS. DW se prostě stalo společným tématem, mírně (více než mírně) mě podporovala při kreativním zdobení mojí palandy (viz obrázek).

Taky mě dokopala k tomu, abych dopsala povídku Děti časové ještěrky (do jedné DW soutěže). Pak si ji i přečetla, což je další dobrá věc, protože některé lidi jsem k tomu musela dokopat skoro násilím. :D

Psaní
Podařilo se mi kompletně popsat deník, napsat jeden pohled domů a celou povídku, kterou si budete moct přečíst asi od 15. srpna, kdy bude čtenářské hlasování o nejlepší povídku na DoctorWho.cz. Předem díky za hlas, páč já tu knihu fakt chci! :) Jmenuje se Děti časové ještěrky, jak bylo zmíněno výše a zabírá něco okolo pěti normostran.
K tomu mě tam napadl jeden úplně fantastický projekt! (Dle mého názoru...) Trochu se to podobá tomu, co dělá Scrat, ale chtěla bych do toho tapojit více lidí. Info o tom později.

Klára
Jedno z píšících stvoření se jmenovalo Klára. Příjmení nezmíním. Ukázala mi knihu (byl to vlastně sešit, ale co na tom sejde?). Ta holka potřebuje mírně máknout ohledně gramatiky, ale jinak úplně parádní, smekám!
Když mě chtěla naštvat, pokřikovala:
"Doktor Vůl, Doktor Vůl!"
Ne, nezabila jsem jí, jenom jsem se pokusila nakopnout její kotník - docela úspěšně. Stejně nepřestala. Tahání za vlasy taky nepomohlo a nejlepší bylo, když se snažila oplatit mi to... (Kdo mě nezná, mám extrémně krátké vlasy, nejdelší májí 8 centimetrů.) :D
Pak se mi povedlo zaplést jí do takového konverzace:
"Hele, Přicházející bouře!"
"Jo jsem Přicházející bouře."
"Kdo je Doktor?"
"Vůl!"
"Právě ses označila za vola..."
Whovianům to dojde.
Jinak byla opravdu fajn.

Terka
Až budete mít čas, mrkněte na sarria.infoblog.cz, má tam povídku. Jinak píše velmi vtipně, hlavně deníkové zápisy. Uvažuje o založení blogu, když si ho založí, hodím sem odkaz. :)
"Když i vedoucí chemiků prohlásil o pomazánce, že je bez chuti, tak na tom něco bude."
"Zjistilo se, že kliky u oken májí příznivý vliv na Nořinu psychiku."
atd.

Přednášky
Každý den byly dvě přednášky dlouhé skoro tři hodiny. Většinou takové malé pochodové cvičeníčko k nedalakému rybníku nebo k přehradě. Tak jsme si posedali a poslouchali. Nebo jsme cestou odchytávali hmyz. Nebo hledali kytky. Na jedné přednášce jsme měli 72 rostlin! Nenávidím zeleň.
"Ferda Mravenec je základní entomologická literatura."
"Předstírejte zájem."
Třeba při lišejnících se dalo psát a dokonce jsem se z konce ulila, nikdo mě nepostrádal.
Parazitologie - ta přednášející opravdu neměla nic jiného na práci než ukazovat dětem (mládeži?) fotografie lidí a zvířat prolezlých parazity. Ťuťuťu. :|
Nebo na pedologii, tam jsme přihlíželi, jak přednášející kope jámu ("sondu") a plácali jsme si sošky z jílu.
Můj Dalek, kterému poté poněkud upadla "hlava":


Pitva holuba
VAROVÁNÍ! Choulostivé povahy nechť nečtou následujících několik odstavců!
Další věc, co si zaslouží samostatný odstavec. Přednášející po cestě něšli sraženého poštovního holuba, tak proč ho nepitvat, že? Někteří odcházeli z místnosti již při pouhé zmínce o holubech nebo při vyslovení slova "pitva".
Já osobně jsem nezvracela a dokonce jsem dostala hlad (tedy, nepřešla mě chuť k jídlu). Poněkud odporné bylo stříhání lebky, ale jinak to to bylo celkem fajn. Jako fazole vypadající nezralá vajíčka, srdce podobné slizké jahodě,...
Dokonce jsem dostala celé křídlo! Takže až mě uvidíte s náušnicemi z šedých peříček, tak jsou z toho holuba. :D

Jídlo
"Až na tu ovesnou šlichtu dobré."
První dny jsem ze zbytků plácala umělecká díla, pak jsem už téměř vše poctivě jedla. Jeden z kuchařů rád říkal "áno". Ujalo se to.
Když bylo jeden den opravdu odporné maso, obešla jsem celou jídelnu a spousta lidí přispěla i svým hnusem. Pak jsem celou hromadu odnesla. Tomu kuchaři, co odebíral talíře, asi došlo, že se to skoro nedalo jíst... :D

Přehazka
Hlavně zezačátku se skoro pořád hrála přehovaná. Nepodařilo se mi zlepšit ani o trošku, vzhledem k tomu, že náš tým byl 5. ze 6 týmů.
První týden nás vydatně obveseloval (a pil nám krev) samozvaný rozhodčí. Jméno neznámé, ale říkalo se mu: Dusík, Dusák, Bosík, Bosák, Bořek Stavitel nebo prostě Rozhodčí.
Mezi jeho oblíbené hlášky patřily věty:
"IQ tykve, mozek mrkve."
"Mlč, ženo!"
"Svatba to zase pohřbila."

Přezdívky
Toto téma úzce souvisí s přehazkou.
Příklady:
Tyrkys/Weasley/Zrzek/Gybon/Radar
Svatba/Pohřeb
Sonická žena/Sonickoepická žena
Ten vzadu/Zadek/Fuk
Členovec
Douglaska
Oranžáda
a tak dále a tak dále...

Další kreativní tvorba
Když jsme na výlet dostali banán, prostě jsem nemohla odolat:


Odjezd
Nerada se s někým objímám na rozloučenou, ale tentokrát ano. Bylo to smutné.

Shrnutí:
Běstvinu můžu jenom doporučit!

N.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terrika Terrika | 16. srpna 2014 v 8:49 | Reagovat

Tedy, ty mě doporučuješ? :-)

2 Norrora Norrora | Web | 16. srpna 2014 v 21:34 | Reagovat

[1]: Jistěže. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama