31.8. - Nejsem připravená. Nejsem.

Listopad 2013

Steve Jobs

25. listopadu 2013 v 10:33 | Norrora |  Obrázky obecné (Picture picture)
Salut,
ačkoli jsem ve škole, přidám obrázek. Mám ho uložený na FB, protože se s tím účastním konkurzu o adminku na stránce Milujeme kreslení CZ/SK (poplatek za reklamu, a honem! Smějící se). Myslím, že jsem přece jen o trochu lepší než druhá zájemkyně (taky 12 let).
Teď k samotné kresbě. Vzorem mi byla obálka knihy Steve Jobs od Waltera Isaacsona, trvalo to méně než hodinu, takže nemůžu přidat do rubriky Větší díla (nezobrazuje se, pokud je prázdná).
A tady je originál ze jedné stránky:

Jestli ten konkurz vyhraju, tak se ozvu. Usmívající se
N.

La cadavre de compostè

21. listopadu 2013 v 19:29 | Norrora |  Psaní pro Čas
La cadavre de compostè
Snad každý, kdo měl nějakou hodinu v prvních dvou učebnách ve školičce, se překvapeně díval na podlahu. Ale ne kvůli špíně nebo odpadkům, nýbrž kvůli boulím. Hrboly na podlaze způsobují to, že se některé lavice neustále kývají. Teď je namístě otázka, co se pod linem vlastně ukrývá.
Detektivové z jedné nejmenované třídy se rozhodli tento podivný úkaz podrobně prozkoumat. Po opatrném odkrytí jedné z boulí, šokovaní detektivové objevili tzv. la cadavre de compostè, což v překladu znamená "rozložená mrtvola".
Tento prostý nález ale nestačil k rozkrytí celého případu, proto pátrači vyslechli několik učitelů a učitelek. Pravda, mnoha kantorům nebylo zrovna moc do řeči, zato informace několika dalších, kteří vyžadovali anonymitu, zněly otřesně.
V době, kdy se stavěla školička, vyučoval na našem gymnáziu jistý učitel. To by samo o sobě nebylo tak strašné, učitele máme i nyní, šlo o způsob, jakým se učitel zbavoval nejhloupějších studentů. Dotyčného žáka nechal po škole, následně ho nechal uklidit celý svůj kabinet a nakonec ho propíchl kružítkem a přidal ho na stavbu. Poté do tašky oběti nastrčil dopis na rozloučenou - rodiče si mysleli, že jejich dítě uteklo z domova, právě kvůli špatným známkám. Mezitím byla školička dostavěna a těla několika studentů se nenávratně stala její součástí.
Toto je ve stručnosti onen příběh, který vyprávěla jedna z kantorek. Dotyčný vyučující se ke svým hrůzným činům přiznal několika kolegyním a vyhrožoval jim obdobným postupem, pokud něco prozradí. Samozřejmě nic neřekly, až nyní anonymně povyprávěly o událostech minulých let. Tento učitel prý již neučí, přesto se ho stále bojí.
Jedna z mnoha záhad naší školy je objasněna. Která přijde na řadu další, rozhodněte vy v komentářích.
N.

Postup v psaní aneb Nervy

19. listopadu 2013 v 16:10 | Norrora |  Psaní pro Čas
Salut,
protože mám docela dobrou náladu a zrovna sedím v knihovně u PC, rozhodla jsem se napsat o psaní. Což mi připomíná článek na temnarka.blog.cz, Nepsat o psaní. Což mi připomíná... že musím nechat toho prázdného vykecávání a schovat si to na slohovky z Aj s určeným minimálním počtem slov. Ach jo.
Takže k problémům a k reakcím lidí:
1. Lidé si všimnou, pokud je podle nich dělaná postava. Docela závažný problém. Proto asi není úplně nejlepší nápad nechat takovéto postavy dělat něco trapného nebo z nich udělat zrůdu/idiota/ošklivého/s pokřiveným charakterem/všechno najednou. U postavy, kterou vytvoříte podle sebe, je problém vyřešen. Něco jako pud sebezáchovy přímo zakazuje udělat z postavy cokoli jiného než Pana Dokonalého/Paní Dokonalou. To vysvětluje přemíru úžasných tvorů (vlastně bych měla napsat spíše lidí, protože pokud člověk zrovna srceryvně nemiluje např. skřety, asi bude jeho obraz v podobě normálního člověka) ve fantasy.
2. Lidé umí hledat chyby v cizím, ale většinou ne ve vlastním díle. Hodně lidé potvrdí, že tzv. betačtenáři jsou potřební. Katastrofa nastává, když začne chválit/kritizovat někdo, kdo psaní vůbec nerozumí. Autor poté žije v domnění, že jeho dílo je geniální/vhodné leda tak na podpal (pokud je psáno na papíře). Já osobně mám problém se strojeností dialogů, malým používáním vlastních jmen (jeden odstavec = nanejvýš 2 stejná vlastní jména) a s moc krátkými kapitolami. I když, takové rozkouskování taky není od věci, když jednotlivé části servíruji čtenářům zde, na tomhle blogu. Docela ráda bych věděla, kolik dalších (ne gramatických, ale slohových) chyb by našel odborník.

Pár dalších bodů bude příště, až se k tohu dokopu.
N.

Krajiny 2

17. listopadu 2013 v 18:20 | Norrora
Tohle jsem si nemohla odpustit! Smějící se

N.

Ostrovy sta divů - Kapitola 1

17. listopadu 2013 v 18:14 | Norrora


Kapitola 1
O deset let později.
Asi o kilometr jižněji v rozbouřeném moři, vlny narážejí do malého ostrůvku. Je to jenom malý výběžek Ocasu škorpiona, skrytý v mlze. Několik stop nad mořskou hladinou se nachází trhlina ve skále, vstup do několika jeskyní. Ocasu se také někdy přezdívá Ostrov na konci světa. Snad desítky let tam nevstoupila lidská noha, i zvířata se tomu místu vyhýbají. Možná jen několik kormoránů občas usedne na nehostinnou dutou skálu. Nikdo by tady nechtěl žít. Na tomhle místě se Kirr probudil. V řetězech.
První důležitá věc byla, že si skoro nic nepamatoval. Jmenuje se Kirr a je mu patnáct. Bydlel v… kde vlastně žil? Nemohl jen tak spadnou z nebe, taky by ho zajímalo, jak se dostal do okovů a zrovna na tenhle ostrůvek. A ještě tady byly ty okovy, připoutané k pravé noze, které mu sice umožňovaly pohyb po celé skále, ale znemožňovaly útěk. Kirr by rád našel toho idiota, co ho spoutal. Řetěz byl dlouhý několik metrů, přestože vypadal hodně silný, vážil jenom zlomek toho, co normální železný. Po krátké obhlídce skaliska dospěl Kirr k závěru, že bez cizí pomoci se odtud nedostane. Také si dělal starosti s jídlem - i kdyby dokázal chytit nějakou rybu, neměl oheň. Kromě toho, všechna zvířata se tomu místu vyhýbala. Kirr shledal svou situaci naprosto beznadějnou.
Kvečeru se natáhnul na zem a trhlinou pozoroval hvězdy. Kirrovi připadalo, že se mu měsíc a hvězdy vysmívají.
Druhý den podnikl pokus o rozlomení řetězu. Našel oko, které vypadalo jako jedno z tenčích, položil ho na jedno místo na skále a začal bušit kamenem. Po několika minutách ho začala bolet ruka, přičemž železo, nebo co to bylo za kov, vypadalo pořád neporušeně. Na lesklém povrchu se nenalézala jediná rýha. Chlapec unaveně položil kámen. Měl hroznou žízeň. Na chvíli usnul, zmožený horkem a nedostatkem vody. Právě v tu chvíli se na stěně jeskyně objevil jiskřivý kruh, ze kterého vystoupili dva muži. Oba vypadali dost vystrašeně.
"Usnul. Necháme mu tady vodu a jídlo a zmizíme." prohlásil první.
"Nerad bych, aby utekl. Tenhle kluk je schopný všeho. Myslíš, že je ten kouzelný řetěz dost silný, Erine?" zeptal se druhý.
Erin položil džbán s vodou a misku s jídlem. Chvíli váhal s odpovědí. "Měl by být, radši už pojď, Tornade, kdyby se teď probudil, tak nás oba zničí, okovy neokovy!" Na tom se oba shodli. Portálem prošel první Tornade, Erin, který bránu otevřel, ji po sobě opět uzavřel. Ta zmizela v oblaku jisker. Jen co byli zase na hradě, oba si hlasitě oddechli. Ale tímhle to nekončilo. Službu u tohohle ďábelského chlapce měli zase za týden.

Další kapitola bude za pár dní. :)
N.

TT - Souboj lenochů a učenců

14. listopadu 2013 v 21:18 | Norrora |  TT (Téma týdne)
Téma týdne: Dabing, nebo titulky?
Dva náhledy:
1. Lenoši - Nač číst, vždyť to jsou filmy, ne knížky. Čtení? Fujtajbl! Jenom sedět, čučet do obrazovky a nic nedělat, to je to pravé. Možná na chvilku zavřít oči a jenom poslouchat...
2. Učenci - Učíme se anglicky/německy/čínsky a chceme umět jestě líp, proto chceme šprtat i při uvolněném pozorování filmů. Myšlení je zdravé.
Jmenovala jsem dva extrémy, ne všechny pohledy na věc. Každý naní lenoch nebo učenec, najde se tolik lidí mezi tím.
Samozřejmě, alternativa by byla obojí - i dabing, i titulky. Když si s tím někdo dá tu práci, že ano? Já osobně jsem pro obě varianty.
N.

P.S.: Nemám moc času na rozepisování, pokouším se stvořit jiné literární dílo, viz starší články.

Ostrovy sta divů - Prolog

13. listopadu 2013 v 20:59 | Norrora

Prolog
Celý dům hořel jasným plamenem. Okolo pobíhali lidé a pokoušeli se požár uhasit. Obyčejná voda ale moc nesvedla. Naopak, plameny se rozhořely ještě víc. To znamenalo jediné - šílený oheň z Hořících plání. Oheň, který prošel dimenzním portálem odtamtud, mohlo zhasit pouze kouzlo nějakého mocného mága. A těch bylo v téhle vesnici zoufale málo.
Uprostřed jedné místnosti v plápolající chalupě se zablesklo. Objevil se portál, kterým prošla hřmotná postava. Její oko bloudilo po místnosti, až našlo ležící holčičku v rohu místnosti. Vypadala asi na dva roky. Byla v bezvědomí. Ležela v kaluži krve, přiskřípnutá pod zlomeným střešním trámem, nohy měla rozdrcené.
Obr dívenku opatrně zvedl, aby jí nezpůsobil žádná větší poranění. Opět vstoupil do blýskavého kruhu, který se za ním hned uzavřel. Přistál ve tmě. Na nic nečekal, rozběhl se chodbou ke světlu. Poté, co dítě položil na operační stůl, vyndal ze skříňky několik nebezpečně vyhlížejících, blýskavých nástrojů. Doufal, že holčičku zachrání, i když už mohlo být pozdě. Sotva dýchala. Byly věci, které nemohla napravit ani sebesilnější magie.

Poděkování

4. listopadu 2013 v 20:22 | Norrora
Tenhle článek má být poděkování. Pro případ, že by to nikdo nepochopil.
Chtěla bych poděkovat vedení blogu za to, že jsem blogem dne! Moc díky. Návštěvnost je až na prvním místě, a tohle mi prostě MOC pomohlo. Popularita je holt... populární? :D

Rozmlouvat o právu a bezprávím se živit, nadávat na slávu a pro slávu se křivit... (Karel Kryl, Tak jenom pojistit)

Moc pěkná písnička. Jednoduché shrnutí, které mluví za vše.

P.S.: Našel by se někdo, kdy by tohle zanimoval do GIF? Jde mi hlavně o to "pulsování". Použila bych to jako ikonku pro nepřihlášené uživatele. :)
http://www.youtube.com/watch?v=J3sgoy22Ij4

N.

Lebka

4. listopadu 2013 v 18:56 | Norrora |  Obrázky obecné (Picture picture)
Tentokrát díky Veronice (veronika-ungr-art.blog.cz). Za inspiraci.
Prostě jsem měla doma moc tmavě zeleného papíru, zrovna jsem si koupila Bílou pastelku a v mé zásobě se našla i černá. K tomu knihu Anatomie pro výtvarníky (asi polovina je na prd).
Fotografie nejsou moc kvalitní, protože mám blbý mobil bylo málo světla prostě neumím fotit.
A kdopak si všimne zásadní chyby (ne kreslířské, ale přímo na lebce)?

A ještě jednou:


N.

Krajiny

4. listopadu 2013 v 18:44 | Norrora
Salut.
Pod pojmem krajiny si, prosím, nepředstavujte normální krajinu, ale foto z jedoucího auta (ideální, když se stmívá :D). Co se týče těch textů, v tu denní (noční) dobu jsem je určitě považovala za neskonale úchvatné, okouzlující a hrozně filozofické. Přešlo mě to, ale přidám. Upraveno v programu PicsArt.
Proč to vlastně přidávám? Nevím.

Blbý ř!



N.

Babička

3. listopadu 2013 v 18:44 | Norrora |  Obrázky obecné (Picture picture)
Salut!
Obrázkem (cizí a neexistující) babičky s divným krkem se snad nic zkazit nedá. Nebo jo?
Dneska mám náladu a čas na přidávání, tak toho musím využít. :)

Jing a Jang - ptáček v trní

3. listopadu 2013 v 18:39 | Norrora |  Obrázky obecné (Picture picture)
Salut,
k nakreslení tohoto mě dokopal článek (a obrázek) od kreslimeavyrabime. Díky.
Motiv Jing a Jang mi prostě připadá zajímavý. Populární. Oblíbený. Komu ne, nechť první hodí kamenem. Hej, položte ty šutry, ale hned, já jsem to myslela jenom obrazně! A ne, nehodlám to přejmenovat na Pták v křoví a pták na ledě, i když by se to možná hodilo.
Jo, a ještě jedna věc. Prosím žádné komentáře stylu: Jůůůůů! 69!